nahoru

Plánek továrny na skunk!!!

Jiří X. Doležal 3. července 2003 • 09:38

Že je naše legislativa poněkud balkánská, víme všichni. Minulý týden jsem se probíral serverem Amerického úřadu pro potírání narkotik a zjistil jsem, že Drug Enforcement Administration je podle platných zákonů České republiky zločineckou organizací, která dlouhá léta, organizovaně a globálně - šíří toxikomanii skrze veřejně přístupnou počítačovou síť. Na jejím serveru jsem našel fotky, podle kterých si postavíte fabriku na hulení.



Foto


Trocha vzpomínání...
Byl čtvrtek, kdy vychází Reflex. 25. října 2001. V něm článek o tom, jak si mohou nemocní, co nemají žádné kontakty na konzumenty marihuany, ale Parkinsona či jiné neduhy, na které zabírá konopí, pěstovat trávu doma. Byl to takový článek pro nezasvěcené, k „normálnímu“, ne tomu “standardnímu“, u rekreačních kuřáků užívaného pěstění marihuany. K tomu vyšly desítky knih a metody jsou přístupné na tisících webů.
Jel jsem ten den krátce po poledni směrem na Brno po dálnici, když mne na služební mobil zavolal - a k výslechu předvolal - policejní důstojník. Bylo to v den, kdy Reflex vyšel - orgány činné v trestním řízení zjevně náš list čtou, jak se objeví na pultech!!! Když jsem dorazil, vyslýchal mne, zdali jsem tím článkem v Reflexu nešířil toxikomanii. Podotýkám - byl o tom, jak má důchodce pěstovat pár kytek doma v květináči, žádný návod na sestavení velkofabriky na hulení.
Výslechů bylo několik, pak se věc předávala na jiný policejní obvod, a pak to nějak usnulo. Neobvinili mne, ale že by mi dali na papíře, že věc je uzavřená, to také ne. Upozorňuji - tehdy platil jenom obecný paragraf o „šíření toxikomanie“, který o šíření přes média nemluvil.
Nesmyslný zákon
Dnes je však součástí naší legislativy § 188a trestního zákona :
(2b) Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, a spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
Vláda předložila sněmovně návrh zákona 14. 6. 2001. Odsouhlaseno, drogová cenzura byla dovedně zabalena, že si jí nikdo nevšiml. Senátem, který si rovněž ničeho nevšiml, byl zákon schválen 19. 3. 2002. Zákon začal platit prvního července 2002.
Paní Ivana Chaloupková, tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti, na adresu umělců potenciálně postižených zákonem tehdy říkala: „Patrně budou velmi muset zvážit to, co říkají, jak se chovají, jaké vzory mládeži poskytují."
Ne cenzuře!
Redakce Reflexu s šéfredaktorem v čele ihned sepsala a podepsala petici adresovanou tehdejšímu prezidentu Václavu Havlovi žádající okamžité napadení cenzurního odstavce u ústavního soudu. Prvním signatářem se stal PhDr. Ivan Douda. První den, co článek v Reflexu vyšel, podepsal petici MUDr. Pavel Bém.

Pak se Na Kovárně v Braníku na Letné sešli starý rockeři - a zrodila se akce Umění proti cenzuře - (1.7.2002, Praha, Štvanice)
Cílem celého projektu je stažení novely zákona 188b prostřednictvím Ústavního soudu. Prosíme všechny, aby tuto věc nebrali na lehkou váhu, jde přece o každého z nás, jde o právo na svobodu slova, která je tímto v naši zemi ohrožena !!! psalo se v pozvánce.Podepsáni: Michal Ambrož, Petr Fořt, Viktor Souček, František Kotva, Lubomír Schmidtmajer, Martin Číhal, Marek Jehlička
Ráno v den koncertu odnesl petiční archy s šesti tisíci třiceti osmi podpisy občanů, žádající dramatika Václava Havla o zrušení cenzury, na Hrad. Pak jsem jel na Štvanici. Sbírat podpisy pod další text - udání. Stálo v něm:
Věc: Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Zdůvodnění: Na koncertu Umění proti cenzuře, kde jsem vystoupil, jsem se s největší pravděpodobností dopustil trestného činu podle nově platícího paragrafu 188a odst. 2b tr. zákona, a to následujícím jednáním: (zde každý doplnil to svoje, já se udal, že jsem „předal Ivanu Martinu Jirousovi na koncertě Umění proti cenzuře disketu s archivem mých článků o konopí a fotografií konopí, které i po 1.7.2002 zpřístupňuji veřejnosti na Internetu - na serverech www.reflex.cz a www.koukat.cz.)
Proto tuto skutečnost oznamuji Policii ČR a žádám o učinění zákonem nařízených opatření. Upozorňuji, že toto oznámení činím po zralé úvaze, u vědomí ohrožení demokracie, jako poslední možnost občanské obrany před okleštěním ústavně zaručené svobody slova.
Do večera se u mne udaly dámy a pánové: Jarmila Kaucká, Karolina Skalníková a Vladimír Zatloukal (Jasná Páka, píseň Marihuana), Milan Kukulský a Petr Martínek (Vypsaná fixa, text „we are smoking kowait marihuana“), Tomáš Hajíček (Kricipusk, text „a hulení je koření“), Martin Kontra, Pavel Poslušný, Filip Horáček, Jan Kučmař, Pavel Novotný (Prohrála v kartách, text „tak si dej cocaine“), Petr Macinka (Hraczki Kosáč, text „za trochu trávy vykouří i tobě sobě“), Jan Kůstka (Kurtizány z 25. Avenue, píseň Maso), Martin Černý a Karel Malík (Echt!, píseň „Koně“), Petr Hošek a Zdeněk Petr (Plexis, písně Špek a Tralala song), a Lubomír Kaštánek (Boa, za reedici desky Marihuana, kterou na koncertě rozdával).
Následující den jsme se - malá skupina s Michalem Ambrožem a dj Trávou v čele - šli udat na policii Prahy 7. Nasbíraná písemná udání jsem předal osobně. O pár dnů později mi - a všem - přišlo, že jsme nic nespáchali. Michal Ambrož se odvolal, že se mu nelíbí zdůvodnění jeho neviny, tak mu to přišlo ještě jednou přeformulovaný.
Paragraf sice zůstal součástí našeho právního řádu, ale od této akce nebyl nikdy ve smyslu svého „dovětku“ o mediích využit, nikdo nebyl stíhán.
D.E.A. - největší padouch
Nevím, zda proto, že nebylo proč, anebo proto, že úřady pochopily nesmyslnost paragrafu. Nyní je možné vyzkoušet proč. Americký úřad pro narkotika na svém serveru zveřejnil fotografie, podle kterých si můžete postavit velkofabriku na skunk. Má-li ten policista, co mne vyslýchal kvůli článku v Reflexu, ještě tolik času na pitomosti, může začít stíhat D.E.A.
Původní zdroj v úplnosti: http://www.dea.gov/pubs/intel/01001-intellbrief.pdf