Přirovnání městského organizmu k lidskému se používá často a není zcela beze smyslu. A Praze nyní někdo usiluje ...
takřka o život.
Byl jsem rád, když se jedna myšlenka, s níž před časem přišla městská část Praha 2, lehce ztratila, zaváta časem. To však byl z mé strany zásadní omyl!
Minulý týden, takřka bez ohlasu, přinesl denní tisk zprávu o tom, že nejproblematičtější, ale také nejvýkonnější a asi i nejpotřebnější městská tepna (všimněte si, říká se tepna) bude od počátku března o třetinu zúžena. Pražská Legerova ulice, která vede z Nuselského mostu směrem k Muzeu a která je v této oblasti zejména v ranních hodinách nejzatíženější automobilovou komunikací v Čechách, odstaví pomocí betonových zábran svůj pravý jízdní pruh a zmenší tak svoji i dnes už nedostatečnou kapacitu.
Zúží-li se jakémukoliv živému organismu přívod živin či energie podobným způsobem, dochází k vypočitatelným následkům. Někdy hned, někdy později, ale bez výjimky vždycky. Můžeme si představit, co nastane. Verzí je sice řada, ale všechny jsou špatné. Pokaždé vedou k přetížení jiných komunikací v obytných částech města, k časovým ztrátám, ekologickým chybám, psychickým stresům …
Důvody, které před lety městská část Praha 2 uváděla, neobstojí – živý organismus města totiž změnil onu tepnu v místo s řadou hotelů (hosty opravdu lituji) a úřadů (úředníky taky). V domech zůstalo minimum původních obyvatel. A sen o tom, že se Legerova ulice změní v příjemný bulvár, lemovaný obchody a kavárnami, je sice krásný, ale naprosto směšný.
(Napadá mě kontrastní vzpomínka, jak jsem v dětství běhával bosky a v plavkách rozkvetlou akátovou ulicí – Legerova byla jimi vroubena – na dětské koupaliště-plivátko. Na okraji karlovského kopce, za tehdejší hlavní budovou dětské nemocnice, nabízelo nejen fantastické koupání, ale také krásný výhled na pankrácké louky, stráně a pole. V ráji jsme už žili …)
Nejstrašnější je fakt, že ono plánované zúžení jako by nikomu ani nevadilo. Apatie je v Čechách onemocněním masovým, v tomto případě přinese své ovoce okamžitě. Jsem zvědav na reakce řidičů, místních dopravních strážníků, všech, kdo si budou muset vymyslet těžko realizovatelná náhradní řešení.
Nechce se mi věřit, že takto nesmyslné rozhodnutí může prosadit jen jedna městská část; bez ohledu na následky celoměstské a v tomto případě i celospolečenské. Patrně v tom má prsty ten úžasný tým, který pozvolna devastuje Prahu neuvěřitelnými dopravními kruťárnami, proti kterým se ale nikdo neozývá, – od prodejů pražských nádraží pro nejrůznější účely, záhadného vedení linek metra, nákupů nemožných technologicky a kapacitně nevyhovujících tramvají po případný prodej letiště ruským soudruhům atd. atd. atd.
Další články z rubriky JINÉ MĚSTO naleznete ZDE
Související články:
Pavel Kovář: ZELENÁ VLNA ... A SOCKA VYRÁŽÍ NA MHD (Reflex online, 27. 1. 2009)
>„Nemáte totiž na vybranou. Jen jedno je jisté: nejlíp udělám, když nevyjedu s autem vůbec a hezky půjdu na MHD ...„
Josef Vomáčka: KAM TAK RYCHLE? (Reflex online, 14. 8. 2008)
„Naši pražští páni radní nás letos nonstop zásobují zajímavými a bohužel i závažnými tématy ...“
Olga Myslivečková: URBANISTÉ, NEBO DEVELOPEŘI? (Reflex online, 12. 8. 2008)
„Již teď je jisté, že radní rozsvěcují zelenou dalšímu zahušťování města. Postupně zmizí mnohá pražská nádraží, městské zeleně bude ještě méně, za své berou cenné objekty ...„
Josef Vomáčka: ACH, TA NÁDRAŽÍ (Reflex online, 16. 7. 2008)
„Pánové, kteří za tento stav zodpovídají, by si měli buď nakoupit v odborných knihkupectvích literaturu věnovanou konverzi a využití kvalitních historických prostor nádraží a technologických budov v Německu, Francii či Británii. Anebo se rozjet na dlouhou služební cestu ... ...“
