Architekt Roman Koucký rád „provokuje“. Také cítí potřebu říkat, co si myslí. Ctí ho, že své názory nepropaguje kvůli sobě, ale na podporu tvorby současné kvalitní architektury, aniž by sebe nebo kolegy šanoval.
Ve své nejnovější – již čtvrté - knize Úřad kreátora kritizuje památkovou péči, která je u nás v mnoha případech zaměnitelná za „direktivní gerontofilii s tendencí přizpůsobování se minulosti a vytváření lživých souvislostí“.
Navrhuje proto zřídit Úřad (národního) kulturního dědictví a v jeho rámci pak dva podúřady – konzervátora, který by se staral o stávající kulturní dědictví, a kreátora, jenž by vytvářel podmínky pro vznik „budoucích vrstev kulturního dědictví“. Jeho zaměstnanci by byli teoretici současné architektury.
Dnešní stav, kdy si památkáři přisvojují právo architektovi diktovat, podle Kouckého vede k tomu, že vítězí pouze průměrná, někde dokonce velmi špatná architektura. Stavby, které prostě „nevadí“. Promarňujeme tak možnost, že budeme mít i v budoucnu co ochraňovat.
Naproti tomu v mnoha evropských zemích vznikají úžasné stavby v těsném sousedství historických budov a o místo v „kulturním dědictví“ se ucházejí.
Ač to tak na první pohled nevypadá, Roman Koucký památkáře rehabilituje, navrací je do sféry jejich specializace a zbavuje odpovědnosti v oboru, kterému nerozumí. A tvůrcům architektury odebírá další možnost svádět vlastní selhání na někoho jiného.
Roman Koucký (1959) je držitelem mnoha odborných architektonických ocenění a profesorem na ČVUT. Je známý propagací současné architektury a snahami o její skloubení s historickým dědictvím.
