Jak tak pozoruji dění v porcování města – dá se také říci jeho parcelování –, mám čím dál tím silnější pocit, že chodíme okolo některých míst v Praze jako okolo hrnku horké kaše. Tak už se nestyďte, poradím vám!
Milí páni investoři, developeři a na ně napojené struktury, nestyďte se říci si o lepší místa, než jsou nějaké zakouřené přinádražní prostory! Zcela bezelstně a bezplatně vám poradím, a vy si bouchnete pěstí do čela, proboha, proč nás to nenapadlo, když nám to všude jinde jde jako po másle!
Tak hned takové Karlovo náměstí. To je volné plochy, ještě je vroubená stromy, tam by se přece hodila hned dvě krásná a ne příliš malá nákupní centra. Doprava tu už je, nemuselo by se ani moc bourat, jen kácet.
Hezké místo máte také na Jiráskově náměstí, naproti Tančícímu domu by se mohl postavit třeba tančící hotel. Takových pětadvacet pater by tomu místu určitě sedlo.
Kousek dál, na Žofín, by se vtěsnalo minimálně pět kancelářských budov – i tam stačí jen kácet. Střelák vedle – nějaké plány už tady jsou, ale budou určitě úplně drobounké, hodily by se alespoň tři hotely, výhledy do všech stran, jen srdce zaplesá. A Kampa? Už dávno tam mohly stát garáže, nákupní střediska, a pěkné zahradní banky. Čertovka se dá přikrýt a vozovka je tu v cuku letu (něco jako když se v šedesátých letech přikrýval Botič pod Vyšehradem).
Myslím, že ladem leží třeba i náměstí U Lužického semináře – dají se tam zbourat hradby a postavit další budovy pro Parlament! To koukáte? Ale nebuďte úzkoprsí, porcovat se dají Riegerovy sady, náměstí Jiřího z Poděbrad nebo náměstí Míru, Zvonařka, Grébovka ... Proboha, to máme místa! Utíkejte, ať jste tam první! Všechno se schválí, nebojte. Vždyť ten volný prostor stejně už každého štve.
Nakonec jsem si nechal překvapení – já totiž už své místo mám – uprostřed Václavského náměstí budu investovat do podlouhlého mrakodrapu, světového unikátu. Od Můstku k Muzeu, 100 pater, sakra, pukněte vzteky. Mám na to smlouvu. S kým?
