Situace se opakuje. Městská část zavede parkovací zóny a vytlačí automobily k sousedům. Ti vzápětí – jako nyní Praha 10, Praha 5 a 6 (konkrétně Vršovice, Smíchov, Dejvice a Břevnov) – začnou uvažovat o stejném opatření, protože ulice přiléhající ke čtvrtím se zónou jsou beznadějně zarovnané.
V širokém centru Prahy se fakticky nedá zdarma zaparkovat a vzhledem k absolutnímu nedostatku placených stání či podzemních garáží nezaparkujete ani za peníze.
Chcete s dítětem na středisko?
Na pohotovost?
Na procházku do Letenských sadů?
Na poštu nebo úřad?
Na návštěvu ke známým?
Potřebujete zajet do práce autem (třeba jen proto, abyste odpoledne pokračovali za rodinou)?
Smůla.
Za tímto trendem přitom nestojí ekologické důvody, snaha omezit vjezd aut do městského centra, nýbrž prachobyčejný pragmatismus – ulice jsou naše, vzkazují obyvatelé čtvrtí s vyhrazeným stáním ostatním občanům, a máme právo parkovat – samozřejmě nejlépe přímo pod okny!
Jen málokterým počinem si vedení městské části získá takovou popularitu u svých voličů jako zavedením parkovacích zón. Málokteré opatření je tak dokonale zacílené „na ty svoje“, bezohledné k ostatním, v pravém slova smyslu populistické.
Jak vypadá situace na Praze 7, kde byly zóny zavedeny na začátku března, ukazují fotografie. Některé ulice jsou takřka prázdné, zato cizinec, drzý přivandrovalec ze Středočeského kraje, Jižního města nebo Moravy – ten nemá šanci! Z devíti tisíc parkovacích míst je osmdesát procent vyhrazeno pro místní. Na těch ostatních se bude od května platit patnáct až čtyřicet korun.
Otázkou ale je, zda plošně se šířící systém parkovacích zón nepopírá samotný smysl a princip města, jeho fungování jako komunikačního centra?
Nebo jinak: Trvá-li někdo na tom, že je ve městě třeba zajistit bezproblémové parkování („Kolikrát jezdím deset minut okolo!“ uvedl vpravdě odstrašující příklad můj soused.) a jeho automobil má stát před domem, proč nebydlí na vesnici? Stejně tak obyvatelé vesnic, myslím, nepožadují, aby měli na návsi obchodní centrum, kino s osmi sály a divadlo.
Je to absurdní příměr?
Možná, poukazuje ale na to, že každý životní styl má své výhody a nevýhody. A přecpané ulice, hledání volného místa k velkoměstu jednoduše patří. K Paříži, Římu i Praze.
Související články:
Petr Holec: NEPŘEMÝŠLET, ZAKÁZAT! (Reflex online, 21. 2. 2008)
Petr Holec: GUMA V NÁS (Reflex online, 21. 11. 2007)
