Mizerná adresa: Václavské náměstí

Mizerná adresa: Václavské náměstí

Mizerná adresa: Václavské náměstí

Na začátku devadesátých let se stal z Václavského náměstí odpadkový koš. Řízením náhle zdivočelého trhu, úřednické i policejní benevolentnosti a vlekoucích se restitučních a majetkových sporů se nejslavnější a největší český bulvár proměnil ve shromaždiště prostitutek, bezdomovců, podivných existencí, dealerů drog a jejich zákazníků.


Bohužel, na dlouhá léta se tak rozhodlo o jeho osudu. Václavské náměstí si vydobylo pověst nebezpečného místa, kterému se po setmění slušný (a hlavně rozumný) občan vyhne. A jakkoli byla tato představa přehnaná a nejdivočejší doba devadesátých let minula, toto dědictví si Václavské náměstí nese nadále s sebou.
Po setmění lemují jeho chodníky bulharské prostitutky (pokud nedošlo k přerozdělení teritorií ve prospěch jiného gangu), obchody prestižních značek, které najdete v Pařížské třídě, jsou zde spíš výjimkou.
Ještě horší je situace v okolních ulicích, kam chaos devadesátých let metastázoval. Narazíte tu na červená okna bordelů, jejich naháněče a skupiny opilců, kteří – ať už nadáni jakýmkoliv evropským jazykem – nedovolí v dokonalé akustice, již vytvářejí vysoké a od sebe nepříliš vzdálené fronty domů, usnout těm několika obyvatelům, kteří tu ještě zbyli.
Mnoho noblesy nenabízejí ani okolní pasáže. Památník obětem komunismu působí v takovém prostředí snad až nemístně.
Bohužel, tuto sociální podstatu náměstí zřejmě nezmění ani plánované úpravy, omezení automobilové dopravy a vysazení stromů, které připravuje magistrát. Nezmění ji ani větší či menší počet stánků, ani zákaz prodeje tvrdého alkoholu spolu se špekáčky.
Zdá se, že Václavák svůj boj o lesk na dlouhé roky prohrál.



Související články:

Josef Vomáčka: ACH, KDE JSOU TY VŮNĚ…? (Reflex online 9. 1. 2008)