Před 156 lety, v únoru 1852, objevily se v Londýně zřejmě první veřejné záchodky na světě. V Bedford Street a ve Fleet Street je postavila londýnská Společnost pro umění. Příkladně si Londýn vede i dnes: koncem loňského roku tamější městská správa zprovoznila satelitní navigaci pro hledání veřejných záchodků, která má v centru města pomoci lidem „v nesnázích“.
V Praze se první veřejné záchody objevily až na přelomu 19. a 20. století, nejčastěji měly podobu roztomilých dřevěných domků. Jen ve vnitřní Praze jich bylo deset. Jednotlivá oddělení pro pány a pro dámy měla větrané a vytápěné kabiny I. a II. třídy, v luxusnější verzi nechybělo zrcadlo, umývadlo s mýdlem, ručníky, kartáče, hřebeny atd. Za zvláštní příplatek bylo možné nechat si vyčistit šaty a boty… A jak je na tom Praha ve století jednadvacátém?
Napadlo mne uspořádat malý tematický průzkum. Zvolila jsem trasu Pohořelec - Pražský hrad – Karlův most – Staroměstské náměstí – Prašná brána, tedy „sloní stezku“, po které prostě musí projít každý návštěvník Prahy alespoň jednou.
Byla to poučná výprava. Její výsledky jsou ještě pikantnější, když je postavíme do kontrastu se sebevědomou vizí pražského magistrátu o uspořádání olympiády. Pakliže mrknete na fotografie, kde a jak dnes milióny turistů (ale i Pražanů!) veřejně uspokojují své naléhavé potřeby, není to vize ani v tomto ohledu povzbudivá.
Území Prahy 1 je ve srovnání se zbytkem města zdaleka návštěvnicky nejvytíženější. Ve správě MČ Praha 1 je v současnosti osm veřejných WC značně rozdílné kvality, přičemž na „turistické sloní stezce“ jsou s přivřenýma očima jen čtyři z nich – ty na Pohořelci, Malostranském náměstí, na Kampě a v Templové, což je v sousedství Celetné. To je podle mého dost bídné číslo… Zbylá WC jsou na Uhelném trhu, ve Františkánské zahradě a ve Vojanových a Vrchlického sadech.
Takto přehledné informace o veřejných záchodcích však na webových stránkách hlavního města Prahy ani MČ Praha 1 nenajdete (seznam veřejných toalet uvádějí z českých měst snad jen České Budějovice. Můžete namítnout, že veřejné jsou i záchodky ve stanicích metra - ty jsou však v kompetenci jiného provozovatele a tím pádem o tom, jak se město o naléhavé potřeby občanů a turistů stará, vypovídají až druhotně.
Ještě zpět k Londýnu: v Británii údajně existuje občanské sdružení s lokálními pobočkami bojující za zvýšení počtu a kvality veřejných záchodků. Skoro to vypadá, že bychom se měli inspirovat. Ale, proboha, ne tou satelitní navigací… tu prosím až po změně počtu a stavu pražských veřejných toalet.
