Když mne architekt Mestek, žijící od šedesátých let v Kolíně nad Rýnem, provázel hned po pádu minulého režimu velkými obchodními pasážemi v tomto živém západoněmeckém městě, říkával jim katedrály kapitalismu. Stejný pocit jsem měl při procházce pražským Palladiem, které svými rozměry a interiérovým řešením překonalo i nejdivočejší kolínské sny a představy.
Proč však ne, katedrála na náměstí Republiky? Nadšené davy procházejí a možná i trochu bloudí ve světě světla, hudby, konzumu a vzrušení a nikdo už si ani nevzpomene na více než sto let trvající pražský městský sen o tomto místě, o tomto náměstí… Někteří si ale možná připomenou počátek devadesátých let, kdy při soutěži na banku HVB, která tak neslavně dominuje v samotné centrální části náměstí, přinášejíc kvalitu okresní spořitelny, bylo publikováno a odvysíláno na desítky článků, rozhlasových a televizních pořadů. Probíhaly přednášky a workshopy, pořádané odborníky a vysokými školami v Praze, které připomínaly mnohaletou snahu Prahy využít toto náměstí pro ušlechtilé kulturní, obchodní i dopravní cíle.
Soutěže na urbanistické a architektonické řešení tohoto místa probíhaly již koncem Rakouska-Uherska i za první republiky. Německá okupační síla zde počítala s honosným paradeplatzem, totalitní diktatura padesátých let pak s velkým náměstím Budovatelů, které se mělo rozprostírat až pod majestátní Vítkov. Šedesátá léta v dalších soutěžích přehnané představy umravnila a začalo se počítat s obchodním domem, hotelem, operou a koncertní síní. Navíc nikdo v úvahách a projektech nepřerušil dnes tak postrádaný malý pražský okruh, vedoucí Revoluční, po Příkopech a Národní třídou, který by pomohl obsluze Starého Města.
Sny jsou pryč – i když si dodnes vzpomínám na některé krásné studentské projekty, vzniklé na Škole architektury Emila Přikryla Akademie výtvarných umění, kdy vtipnou vestavbou Praha získala dokonce tři nová, komorní náměstí… Kde ty loňské sněhy jsou. Po stavbě banky HVB bylo jasné, že bude po všem. Nešťastná přestavba historické celnice, která měla být živým nákupním centrem nakonec dokázala jen připojit další, dnes takřka nefunkční prostor s hodně diskutovanou tváří. No a přetvořené kasárny na mega-Palladium jsou opravdovou tečkou (nebo vykřičníkem) za sny o velkém městském centru, které si Praha schovávala v jakési záloze.
Zůstalo nezvládnuté prostředí, zničený dopravní okruh – a získali jsme novou katedrálu. Klaňme se jí – což ostatně už děláme…
