Tramvaj s tváří naštvaného ještěra

Tramvaj s tváří naštvaného ještěra

Tramvaj s tváří naštvaného ještěra

Praha měla, co se týče tramvají, vlastně velké štěstí. Elegantní vozy, lehké, barevně příjemně řešené, s velkými okny a sympatickými dřevěnými žlutohnědými lavicemi, podle návrhu slavného českého architekta Jana Kotěry, brázdily město (i v úzkých uličkách okolo Staroměstského náměstí nebo na Pražském hradě) bezmála sedmdesát let a přispívaly svým vzezřením k vyhledávané ospalé kráse komorního, provinčního města.


Pak nastoupila doba tvrdší, brutálnější a hektický rozvoj totalitní metropole doprovodila výměna vozového parku. Místo starobylých půvabných vozů, které samozřejmě zestárly a nenabízely příliš pohodlí, navíc se v nich netopilo, obdržela Praha ve své době výkonné, masivní, těžké vozy, které tehdy zaplavily celý tehdejší komunistický svět. Bylo jedno, vstoupili-li jste do tramvaje v Drážďanech, Čeljabinsku, nebo Ostravě – pořád to byla ta známá pražská Tatrovka (dříve Ringhoffer).
Čas běžel a běží, požadavky na kvalitní, rychlou a pohodlnou přepravu si diktují zcela nové koncepce tramvajových vozů, které musí být tiché, nízkopodlažní, kapacitní, třeba i klimatizované, doplněné informačními systémy a vybavené pohodlnými sedadly i dostatkem místa pro stojící cestující, kočárky, zavazadla. Světoví výrobci se samozřejmě podle těchto požadavků orientují, a tak v evropských (ale i zámořských) městech, kde byla tramvajová doprava moudře zachována, se pohybují právě takové vozy, o nichž je psáno o něco výše. Nehlučné, klimatizované, široké, výrazně dobře odpérované, nízké a vysoce kapacitní tramvaje vás povozí stejně tak po Vídni, jako po Kasselu, udělají vám svými rychlostními parametry radost v Berlíně i v Gelsenkirchenu.
A tak i Praha pochopila, že je načase, a zakoupila nové tramvaje. Možná, že z těch zodpovědných, kteří jsou pod nákupem a zejména výběrem podepsáni, nikdo tramvajemi necestuje, a možná je ani nevídá. Možná že byl někdo zlákán jinými statky, které se v jeho blízkosti vyskytly. Ale nasadit do již ne ospalého, ale stále rostoucího, dynamického i trochu přesyceného města nové vozy s podivným designem lehce naštvaného ještěra? Vozy, které nesplňují prakticky žádný z výše uvedených logických parametrů, dnes nejen požadovaných, ale všude v Evropě léta realizovaných? Vozy, které navíc vše korunují neuvěřitelnou hlučností, občas připomínající řítící se staré kovové konstrukce? To je moc. Anebo ne? Vždyť všichni mlčí, nepříjemně připomínajíce doby normalizace. Mlčí občané, cestující, média, tramvajáci (samozřejmě politici)… Že by opět?