Závody o Měsíc

Závody o Měsíc

Závody o Měsíc

Přesně před čtyřiceti lety se noha člověka poprvé dotkla Měsíce. Ale sen o pravidelných návštěvách Luny se za pár let rozplynul kvůli velkým finančním nákladům.


Dnes Američané znovu uvažují o výpravě s lidskou posádkou. Proč by se ale lidé měli vrátit na Měsíc a kolik to bude stát?
„Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo,“ prohlásil první člověk na měsíci, astronaut Neil Armstrong, když 20. července 1969 vystoupil na měsíční povrch. A také pro Spojené státy. Program Apollo, v jehož rámci došlo k pilotovanému letu na Měsíc, byl totiž původně zacílen hlavně na pozvednutí amerického sebevědomí, poničeného tehdejším sovětským náskokem v kosmu – vypuštěním Sputniku v roce 1957 a letem Gagarina o čtyři roky později.
Sebevědomí Američanů stouplo a program pilotovaných letů na Měsíc byl posléze opuštěn mimo jiné z finančních důvodů. Americká vesmírná agentura nyní obnovila plány letu na Měsíc (na mysu Canaveral je dokonce pro program letu na Měsíc a Mars vyhrazena jedna odpalovací rampa), který by se měl uskutečnit kolem roku 2020. Už teď ale sílí hlasy, že tento program je zastaralý, špatně promyšlený, že jde o „Apollo na steroidech“.

Miliardy dolarů
Něco pravdy na tom je – plánovaný velitelský modul Orion s přistávací částí Altair připomínají čtyřicet let staré Apollo a nosné rakety Ares jsou v podstatě padesát let staré.


Navíc se uvažuje o revizi rozpočtu americké vesmírné agentury NASA a prezident Barack Obama rozhodně nemá pilotované lety k Měsíci či Marsu mezi svými prioritami.
Přitom NASA potřebuje na program pro let na Měsíc zhruba 100 miliard dolarů. A dalších zhruba 125 miliard dolarů v současných cenách by bylo třeba pro pokračování na Mars. To není málo, ale na druhou stranu Apollo stálo víc – původně byl plánován třináctiletý program se šesti vesmírnými expedicemi za 22 miliard dolarů, nakonec stál mezi 20–25 miliardami tehdejších dolarů, tj. 135 miliard v cenách roku 2005 (podle převodů, které jsou k dispozici). Jenže v roce 1969 šlo o americkou prestiž, o niž se momentálně „nehraje“, a tak může být stávající program ještě seškrtán ve prospěch nepilotovaných letů.
Jenže k Měsíci se chystají Číňané, uvažují o tom Rusové a Evropané, připravují se Indové. To, že by USA předstihla Čína nebo že by dokonce Indie byla na měsíci dříve a navíc se tam pokusila vybudovat stálou základnu, by mohlo být pro americké veřejné mínění a pro politiky dostatečným impulsem k větší podpoře pilotovaných letů. Jenže než se tahle „hrozba“ materializuje, bude to ještě chvíli trvat.

Posilovna z kosmu
Jsou tady ale i racionální argumenty. Američané provedli na Měsíci několik důležitých experimentů, které by nebylo možné realizovat bez lidské obsluhy přímo na místě. Vyzkoušelo se, jak se chovají posádky při dlouhé cestě v kosmu a že let na jiné planety je v principu možný.
Zejména ale enormní úsilí tisíců lidí (v době vrcholu programu pracovalo pro Apollo téměř 400 tisíc lidí ve 20 tisících firem, univerzit a výzkumných ústavů) vedlo k vynálezům, které se dodnes užívají v běžném životě: k novým typům baterií a palivových článků, novým typům posilovacích strojů i konzervovaného jídla, lepším přístrojům pro dialýzu ledvin, zdokonalení nehořlavých obleků…
Podobné vynálezy se dají očekávat i při případném návratu na Měsíc. Navíc se podle některých odborníků zdá, že důkladný geologický průzkum a hledání vody na Měsíci nelze se stávající technikou provést na dálku a bude potřeba obsluhy přímo na místě. Nalezení využitelných zásob vody a posouzení jejího množství by pak mohlo usnadnit výstavbu stálé lunární základny, která by se následně mohla stát i přestupní stanicí pro cesty na Mars a další planety.


Další články autora najdete v rubrice ŠÍLENÁ RACIONALITA


K tématu:

40 let od prvního kroku člověka na Měsíci
40 LET OD PRVNÍHO KROKU ČLOVĚKA NA MĚSÍCI (Reflex.cz, 17. 7. 2009)
Prohlédněte si fotografie a video NASA z památné mise.
Marie Homolová: SAMOTA V PŘÍMÉM PŘENOSU (Reflex.cz, 20. 7. 2009)
Jímá mě úžas, co všechno pamatuju. Rok 1957, kdy Rusové vypustili první družici Sputnik a z rozhlasu jsme slyšeli její vzdálené pípání. Psa Lajku, Gagarina a samozřejmě 20. červenec před čtyřiceti lety...