Přes sto padesát mrtvých, stovky zatčených a hořící vraky aut v ulicích. To je zatím bilance nepokojů v čínském Sin-ťiangu. V Číně se znovu a velmi důrazně přihlásil o slovo „muslimský problém“.
Přes sto padesát mrtvých, stovky zatčených a hořící vraky aut v ulicích. To je zatím bilance nepokojů v čínském Sin-ťiangu.
Jde nejvyšší počet obětí při potlačování protivládních demonstrací od masakru na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) v roce 1989. V Číně se znovu a velmi důrazně přihlásil o slovo „muslimský problém“.
Čína se dostává pravidelně do médií hlavně kvůli potlačování lidských práv v Tibetu a kvůli zatýkání disidentů z velkých měst ve střední Číně. Ve skutečnosti ale pro jednotu komunistické Číny nepředstavují největší „nebezpečí“ Tibeťané či disidenti, intelektuálové, nýbrž čínští muslimové. Speciálně odbojní Ujgurové, kteří žijí v autonomní provincii Sin-ťiang v severozápadní Číně.
Asi dvacet miliónů muslimských Ujgurů (oficiálně jich Čína přiznává osm miliónů) má sice oproti etnickým Číňanům zaručeny některé výhody (například se na ně nevztahuje čínská politika „jedna rodina – jedno dítě“, takže mohou mít dokonce dvě děti na rodinu, a mají také lepší přístup ke vzdělání), ale na druhé straně čínská vláda usiluje o jejich asimilaci, vymýcení jejich tradic i jazyka. Omezuje náboženský život muslimů, boří ujgurské památky pod záminkou likvidace nehygienického bydlení a hlavně se snaží přesídlit na území obývaná Ujgury etnické Číňany. Podíl Číňanů v Sin-ťiagu, přestože Ujguři mají mnohem větší porodnost než etničtí Číňané, vzrostl za posledních padesát let z přibližně šesti na čtyřicet procent. Ujgurové se tak oprávněně cítí diskriminováni ve své vlastní zemi.
Zatímco etničtí Číňané mají výhody při hledání zaměstnání či bydlení, na Ujgury se při obsazování lepších pracovních pozic ve státních i polostátních podnicích dívají ředitelé jako na podřadnou rasu. Stejně se k nim chová i policie a čínské úřady. To vyvolává etnické napětí. Navíc oficiální propaganda oslavuje čínské dobytí Turkestánu a chválí v učebnicích historie čínskou civilizační misi. Část Ujgurů se proto periodicky bouří a požaduje nezávislost nebo alespoň skutečnou autonomii.
Jenže mají smůlu – na území Sin-ťiangu se nachází značné nerostné bohatství, které rychle rostoucí Čína nutně potřebuje. Jsou tu totiž velká ložiska železa a navíc jedna třetina známých čínských zásob ropy. Navíc by zvýšení pravomocí pro jednu národnost mohlo vyvolat řetězovou reakci – podobné požadavky od ostatních a rozpad čínského mnohonárodnostního celku. Oficiálně má totiž Čína padesát pět národností a neoficiálně ještě mnohem více.
Současné nepokoje v Sin-ťiangu
Současné nepokoje začaly jako klasický etnický střet. Dva Ujguři pracující jako „gastarbeiteři“ ve východní Číně ve městě Šao-kuan byli obviněni ze sexuálního napadení čínské ženy. Následně se na ně vrhli jejich čínští spolupracovníci v místní továrně a zabili je.
Když tahle zpráva dorazila v neděli do Urumči, hlavního města Sin-ťiangu, na ulicích se objevili protestující Ujguři. Záhy vypukly nepokoje a policie zahájila střelbu do davu. Následovalo zatýkání Ujgurů a obvinění ujgurských exilových organizací z podněcování nepokojů. Ve skutečnosti se ovšem na povrch dostalo dlouho doutnající napětí.
Ve městě byl v úterý vyhlášen zákaz vycházení poté, co došlo k bitkám mezi etnickými Číňany a Ujgury.
Další články autora najdete v rubrice ŠÍLENÁ RACIONALITA
