Stalo se to, před čím vědci varovali už desetiletí – poprvé v historii se srazily dvě umělé vesmírné družice. Nešlo přitom o vojenský ...
experiment a poškozena bylo soukromá firma. A s jistotou můžeme říci, že takové srážky – zřejmě s mnohem těžšími následky – se budou opakovat.
Nefunkční ruský satelit zničil minulý týden soukromou telekomunikační družici firmy Iridium – zhruba 950 kilogramový vojenský Kosmos 2251 narazil do 560 kilogramového satelitu Iridium 33 a vyřadil ho z provozu. Podle společnosti Iridium došlo jen k malému výpadku její sítě satelitních telefonů a v průběhu měsíce bude zničená družice nahrazena novou. Firma ovšem utrpěla značnou ztrátu – jen stavba satelitu stála odhadem šest miliónů dolarů a to nejsou započítány náklady na jeho vypuštění.
Přitom není koho vinit. Kosmické „smetí“ – tedy několik stovek vyřazených satelitů a 13 až 17 tisíc opravdu velkých úlomků putujících vesmírem – nepatří fakticky nikomu. A nikdo za ně také nenese odpovědnost. Nikdo tedy nemá povinnost je „uklidit“ z oběžné dráhy a také to nedělá. Čestnou výjimkou je loňské sestřelení nefunkčního špionážního satelitu americkou armádou. Ale i to bylo spíše než snahou o „úklid“ motivováno nebezpečím, že toxické palivo na jeho palubě způsobí při možném pádu do atmosféry katastrofu. „Uklízení“ satelitů jejich návratem na zemi, shořením v atmosféře či sestřelením je totiž dost nákladné.
Co s tím? Zatím nic – vesmír je společný a tak nikdo, ať už státy nebo firmy vypouštějící satelity, nemá zájem po sobě uklízet. Sobě by tím nepomohl, protože pravděpodobnost, že jeho příští družici zasáhne právě úlomek z jeho staršího satelitu, je malá a žádné mezinárodní ustanovení, které by přikazovalo platit za „odhazování odpadků“ ve vesmíru neexistuje.
A tak všichni zatím spíše sázejí na pasivní ochranu. Některá vesmírná plavidla proto mají zesílenou konstrukci (většinou jde o lodě s lidskou posádkou), dokáží se vyhýbat různým předmětům, nebo se raději pohybují na oběžných drahách, kde není odpadu tolik. Ekonomové by to označili odborně za „tragédii veřejné pastviny“, tedy veřejného, ničím neomezovaného společného vlastnictví vesmíru.
Otázkou je, jak dlouho takový přístup může fungovat, než bude veřejná pastvina, tedy blízký vesmír, nadobro nepoužitelný. Malých úlomků – tedy menších než družice, ale větších než jeden centimetr – se prý kolem naší planety pohybuje zhruba 600 tisíc, a i když část z nich shoří v atmosféře, jiné budou putovat vesmírem ještě desetiletí. A další stále přibývají. Včetně rukavice, kterou ztratil americký astronaut Ed White v roce 1962 či jednoho zubního kartáčku. Přitom i tyhle miniaturní zbytky mají často energii jako rozjetý nákladní automobil a dokáží vyřadit z provozu satelit či poškodit větší loď s lidskou posádkou.
Další články autora najdete v rubrice ŠÍLENÁ RACIONALITA (Reflex online)
Vizualizace a informace najdete na stránkách Evropské vesmírné agentury ESA
