Proč trávíme tolik času v práci vyděláváním peněz na stále větší spotřebu? Proč většina lidí v Čechách a vůbec v celém ...
vyspělém světě neskončí pracovní týden ve středu a neprodlouží si tak víkend? Proč nepracují méně, zejména za současné krize?
Vždyť by jejich životní úroveň zůstala na výši jaká byla před zhruba dvaceti lety a byla by několikanásobně větší než u jejich rodičů či prarodičů.
Přes finanční krizi, pokles spotřeby i lamentace některých ekonomů a politiků se z dlouhodobého hlediska máme stále lépe, spotřebováváme stále více a jsme stále bohatší. Jen pro ilustraci, HDP, tedy objem všeho vyrobeného zboží a služeb, se v Čechách od roku 2000 zvýšilo o více než 46 procent! A tyhle věci se také spotřebovaly.
Spotřeba se pro nás stala drogou, tvrdí proto někteří ekonomové. Obalamutily nás reklamy a velké koncerny, které chtějí udat své zboží, tvrdí různí aktivisté a antiglobalizační hnutí. Jenže to je trochu divný pohled na lidskou povahu - fyzicky závislým se stane na vydělávání peněz nebo spotřebě málokdo, i když může existovat závislost na práci nebo nutkavé nakupování. Mnohem jednodušším a racionálnějším vysvětlením je to, že lidé prostě neměří svůj blahobyt absolutně (každý žebrák by se pak cítil dobře, že se má mnohem lépe než se mívali lovci mamutů), ale relativně (jestli je chudší nebo bohatší než jeho sousedi).
Jak zjistili ekonomové Sara Solnicková a David Hemenway při svém pokusu se studenty na Harvardově univerzitě, většina z nich by dala přednost tomu mít roční příjem 50 000 dolarů před platem 100 000 dolarů - v případě, že by většina lidí byla chudší než oni. Ve světě se stotisícidolarovou výplatou a většinou lidí bohatších než oni by žít nechtěli.
Sara J. Solnick, David Hemenway: IS MORE ALWAYS BETTER? (Econ Papers)
