Naši vojáci v zahraničí „visí ve vzduchu“. Sociálně-demokratická opozice blokuje prodloužení jejich mandátu. A nejen to. Brání se i pomoci našim spojencům v NATO přímo v Evropě. Ti na nás přitom spoléhají.
Nejprve je třeba zopakovat známou zápletku. Vláda požádala loni Parlament o prodloužení pobytu našich vojáků na zahraničních misích – zejména v Kosovu, Afghánistánu a Iráku. Opoziční sociální demokracie napřed protestovala proti počtu našich vojáků v Afghánistánu a pak spojila otázku misí se zrušením regulačního poplatku ve zdravotnictví. Návrh na prodloužení misí smetla ze stolu a šéf ČSSD Jiří Paroubek od té doby tvrdí – neschválíme nic, dokud se nepřestane u doktora platit třicet korun.
Čeští vojáci v zahraničí jsou od začátku roku tak trochu ve vzduchoprázdnu (vláda schválila prodloužení jejich misí o 60 dní, ale víc bez souhlasu Parlamentu dělat nemůže). Nejde ale „jen“ o mise na Balkáně a v Asii. Parlament, či spíše sociální demokracie pod vedením Jiřího Paroubka totiž zároveň ukázala, že Česká republika nehodlá dodržovat ani své sliby vůči spojencům přímo v Evropě. S misemi smetla ze stolu i pomoc s ochranou vzdušného prostoru pro pobaltské země.
Naši pobaltští spojenci v Severoatlantické alianci, Litva, Lotyšsko a Estonsko, zatím nemají dostatek letadel a proto jim ostatní spojenci v NATO přislíbili pomoc do roku 2018. Jednotlivé státy se přitom v tomto úkolu střídají a posílají do Pobaltí svá letadla. Letos v květnu má dojít řada i na Čechy. Čtyři české Gripeny měly být umístěny na litevské základně Šiauliai.
Jenže Paroubek „zařízl“ i tento projekt. Pobalťané se tak buď budou muset obejít bez letecké ochrany svého vzdušného prostoru (a doufat, že se nad jejich územím nevyskytne třeba dopravní letadlo, které vybočí z dráhy, protože pak by neměli možnost „podívat“ se na něj ze stíhačky a museli by ho sestřelit raketou, nebo nechat být) anebo se obrátí na jiné členy NATO.
Co si pak pomyslí ostatní státy v alianci o ceně českého spojenectví, to si radši nikdo nepřeje vědět.
