Mirek Topolánek by Ústavnímu soudu mohl děkovat: zadarmo mu dal munici proti Jiřímu Paroubkovi, původci pádu vlády a následného ústavního svinčíku. Místo toho zase bojuje sám proti sobě.
Jistě: předseda ODS to nejdřív na Moravě schytal z kanónu a pak i kamenem, což na náladě nikomu nepřidá; internetový vtip s brankářskou hokejovou helmou proto nebyl moc vtipný, měl zůstat mezi přáteli.
Jak ale i díky ODS víme, ošetřili Topolánkovi hlavu zeleným potěrem a měl by tudíž být zase schopen přemýšlet. Chce snad být pořád premiérem, nebo ne?
Místo přemýšlení ale v TV vidíme nejhoršího možného Topolánka, jemuž bychom se báli svěřit i obsluhu automatické myčky na benzínce, natož stát v rozkladu: vzteklého, arogantního a nestátnického. Slyšíme slova o atomovkách a vidíme poťouchlou gestikulaci. Možný budoucí premiér pět minut nejdřív soptí a až poté dvě vteřiny přemýšlí. Co bude dělat, až na nás poletí opravdová atomovka?
Jako by Topolánek znovu zapomněl, že s voliči nemůže mluvit jako s partou lobbistů po flašce skotské – tedy pokud nechce, aby dali hlas Paroubkovi. Lidi vystrašení krizí chtějí někoho, kdo jim dá aspoň iluzi, že je z toho vyvede, aniž skončí na ulici.
Po debatě na ČT, v níž lídři parlamentních stran mluvili o řešení situace po rozhodnutí Ústavního soudu, bych se Topolánkem nenechal vyvést ani z TV studia; bál bych se, že zabloudíme do kotelny a on se ve svém raptu praští o první kohout do hlavy. Jaká ironie: ze zmíněné TV debaty vyšel skoro nejlépe vysmátý Paroubek, viník všeho.
Další články Petra Holce najdete v rubrice KOREKTNÍ NEKOREKTNOST
