Před volbami znovu vyplulo staré téma: budou-li do politiky vstupovat finančně zajištění lidé, nebudeme se v TV denně dívat na zprávy o korupci a politika bude lepší.
Není to pravda!
Před volbami znovu vyplulo staré téma: budou-li do politiky vstupovat finančně zajištění lidé, nebudeme se v TV denně dívat na zprávy o korupci a politika bude lepší. Není to pravda.
Za prvé: finančně zajištění lidé — podnikatelé, restituenti, majitelé zlatých padáků či zloději — v politice obvykle končí ještě hůř než běžní nenávidění politici.
Senátorská bilance Václava Fischera, kdysi majitele cestovky, jež klienty vozila i z dovolené, je, že není co bilancovat. I on sám v aktuálním rozhovoru V ČESKU JSEM SKONČIL pro Reflex (č. 32 / vyšel 6. 8. 2009) přiznal, že to v Senátu pochopil a vzdal hned první den. Kdyby nyní znovu nekandidoval, jistě by mu to podepsal i Karel Schwarzenberg.
Politika totiž není podnikání: jen málo lidí má teflonovou tvář, gumovou páteř a jako úchylku každodenní pocit zmaru z vlastní práce. Slušný člověk na to nemá žaludek.
Za druhé: ani bohatství nechrání před korupcí či zneužíváním prebend. Kouzlo finančně zajištěných politiků spočívalo v tom, že kdysi nepobírali vůbec nic; ani plat, ani náhrady, ani diety. Šlo o ryzí službu veřejnosti. Ukrást nebylo co, maximálně si přihrát nějakou výhodu.
Třeba Jiří Paroubek by si musel hledat jinou profesi, pravděpodobně něco kolem jídla a pití.
Dnes bohužel politiky platíme. A jak nyní víme z Velké Británie, neukrojit si z velkorysé občanské podpory nedalo ani movitějším z tamních poslanců; dejte někomu kapesné na vzdělávací CD a skončí doma se vzdělávacím pornem.
Jediné, co můžeme udělat, je dát i politikům jeden plat, z něhož si budou platit všechno včetně manželek či milenek coby asistentek. Není to všelék, ale možná pak aspoň neuslyšíme větu: kdo z vás to má, pánové? Nebo aspoň ne se špatnými položkami.
#
Další články Petra Holce najdete v rubrice KOREKTNÍ NEKOREKTNOST