Útočník West Bromwiche Roman Bednář, jehož chtěl trenér František Straka do nároďáku, si koupil kokain a trávu – a média zase mají svoji popravu. Jak může vrcholový sportovec dělat to co spousta obyčejných lidí?
Možná proto, že i vrcholoví sportovci jsou obyčejní lidé – jen s lepším platem. Ale nechtějme po nich i lepší charakter či morálku. V případě fotbalistů bude stačit, když se za naše peníze občas trefí do brány a nebudou mluvit v TV. Chtít, aby byli lepší lidi, je stejné pokrytectví jako chtít to po politicích. Požadujte od Davida Ratha, aby jako my respektoval zákony, a skončíte s číslem svého mobilu na úřední vývěsce.
Ostatně co je tak špatného na kokainu? Stačilo by pár lajn, a i naši fotbalisti by sem tam zrychlili hru. Jde o stejné pokrytectví jako s morálkou, etikou a podobnými věcmi, o nichž nejčastěji mluví nemorální, neetičtí a podobní lidé. Přestože je alkohol větší zabiják než všechny drogy dohromady, jmenuje se fotbalová soutěž Gambrinus liga. Zkuste si před domem koupit pár gramů kokainu – a máte doma policii. Jediná odlišnost je v tom, že na rozdíl od drog stát alkohol tvrdě daní.
Podle Straky je Bednářovo chování nepřípustné, protože profesionální fotbalisti jsou prý vzory mládeže. Fakt? Co se od nich mládež asi tak naučí? Faulovat, simulovat, nadávat sprostě rozhodčímu… Občas taky skvěle hrát fotbal, jistě. I mladí kluci ale znají rozdíl mezi tréninkem a kokainem, zvlášť dnes.
Co si profesionální sportovci strkají v soukromí do nosu, je jejich soukromá věc, stejně jako který eskort po zápase používají. Chtějme od nich jen nejlepší výkony. Spravedlnost je v tom, že ty s alkoholem ani kokainem nedosáhnete.
Další články autora najdete v rubrice KOREKTNÍ NEKOREKTNOST
(Reflex online)
