Změnu! Jakou?

Změnu! Jakou?

Změnu! Jakou?

Přál bych si být aspoň hodinu politickým komentátorem. Sedět v redakci, kouřit, tvářit se moudře, kouřit ... „Hlas pro Topolánka a jeho tým zkrátka znamená rezignaci na dlouhodobou budoucnost ODS,“ píše například v LN Martin Weiss. Není v tom sám. Podobně chytří byli na ČT i hosté víkendového kongresového speciálu Václava Moravce.

Přál bych si být aspoň hodinu politickým komentátorem. Sedět v redakci, kouřit, tvářit se moudře, kouřit ... „Hlas pro Topolánka a jeho tým zkrátka znamená rezignaci na dlouhodobou budoucnost ODS,“ píše například v LN Martin Weiss. Není v tom sám. Podobně chytří byli na ČT i hosté víkendového kongresového speciálu Václava Moravce.
Všichni chtěli slyšet, co bude onou změnou, aby ODS neprohrála další volby a její příští kongres nebyl rozlučkový se samou její existencí. Co by však onou změnou mělo být, neuměl nikdo z nich říct. Logicky: víkendový kongres ODS neměnil stranický program. Všech pět stovek delegátů dobře vědělo, že k fiasku je přivedl vlastní politický styl; a ten slibovali změnit oba kandidáti na předsedu, Mirek Topolánek i Pavel Bém. Stejně tak měli k dispozici nezávislou analýzu, z níž vyplývá, že nejlepší by pro ODS bylo působit v jiné zemi, nejlépe s menším počtem marodů.
Jenže politický styl nelze změnit od sjezdového pultíku, stejně jako vám ho bezpečně nepředepíše sebelepší analýza. Politický styl je složitou směsí strategie a taktiky, neustálého balancování formy s obsahem či prostá intuice a odhad momentální politické nálady. Nejlepším příkladem toho je Jiří Paroubek; ČSSD nevytáhl z hrobu tím, že by od pultíku oficiálně vyhlásil nejhnusnější populismus. Prostě jej začal příhodně praktikovat.
Stejně naivní je mluvit v našem reakčním politickém prostředí – a s naším volebním systémem - o dlouhodobé budoucnosti, pokud Weiss nemyslí horizont tří dnů. Myslet dlouhodoběji u nás bohužel znamená prohru. Myslím, že úspěšnou změnou pro ODS bude, když dojde k příštím volbám a příliš ostudně je neprohraje.