Bedna řevu

Bedna řevu

Bedna řevu

Ty dva týdny, co jezdím americkým Jihem, zabíjím v motelech dost času u televize. Objevil jsem dvě zajímavé věci: zaprvé, odkud Jan Kraus ukradl poslední nejasný detail svého pořadu Uvolněte se, prosím; zadruhé, že americká TV začíná připomínat zoo.


Nejdřív ke Krausovi: každý ví, že na Uvolněte se, prosím je původní jen to, že jedině Kraus měl drzost prosadit do veřejnoprávní televize jako hudební doprovod nejhorší kapelu světa – kapelu svého syna, ostudného zpěváka. Jinak vykradl americké noční TV show, od papírků s vtipy, přes pouštění ukázek v televizi, až po gesta rukou. Hlavou mi vrtalo jediné: komu šlohnul rozestavění nábytku ve studiu? David Letterman, Jay Leno i Conan O´Brian sedí trochu jinak. Teď už to vím: autorský šek by měl obdržet vynikající komik skotského původu, Craig Fergusson.
Nyní k zoo. Moc televize Američany fascinuje odjakživa; udělají ze sebe idioty, jen aby si užili patnáct vteřin ostudy, mnohdy perverzně obrácených v prázdnou slávu. Mor reality show nyní zasáhl i debaty ve zpravodajství, léta nejkvalitnější segment americké TV. I jejich experti jako by si osvojili starou politickou moudrost, že v TV nikdy nevyhrajete argumentem, ale iluzí argumentu. Připočtěte k tomu realitu současného amerického televizního zpravodajství – pokud vaše ranní slova do večera nerecyklují všechny kanály, nikdy už v TV nepromluvíte – a jste v pavilonu orangutanů.
Slyšet a vidět musíte být, i když nemáte co říct a bradu vám chirurgové pošesté uzlují za uši. Iluze argumentu se mění v řev, bláznivá gesta, bušení do stolu. Čím víc subjektivity, tím objektivnější. Mnohé debaty tak připomínají nepříčetný boj o mediální přežití, veškerý rozum se vytratil.
Dobrá zpráva na závěr: brzy se jistě dočkáme i my. Umíte si představit Jiřího Paroubka, jak na radu amerických poradců dupe za pultíkem do podstavce, co mu strkají pod nohy, tak vztekle, až se v přímém přenosu propadne?