Mirek Topolánek, premiér, předseda ODS a neoblíbenec Václava Klause, by měl podle prezidenta po volebním debaklu podstoupit tzv. sebereflexi – skončit. Lidé to tak prý chtějí. Fakt? Něco tady smrdí.
Slovo sebereflexe z úst někoho jako Klaus? Po tom, co se na osmadvacátého října doslova vznášel nad Dejvicemi i Hradem, se ptám, proč mu někdo konečně nestrčí do bot závaží – jen pro jistotu. Co kdyby nám odlétl ještě před vypršením mandátu? Podívejme se ale na Klausovy vlastní sebereflexe. K první jej kdysi vyzývali naivnější spolustraníci při tzv. sarajevském atentátu, kdy v ODS začaly smrdět mrtvé duše. Výsledek? Čtení rodinných dopisů na Staroměstském náměstí, velmi ošklivá podívaná. Dospělí synové by sakra měli psát dospělé dopisy, ne?
Nedlouho poté přišla výzva intelektuálů „Děkujeme, odejděte“. Několik známých tváří si tehdy v kavárně řeklo, že kvůli někomu jako Klaus před lety nemrzli na náměstích, nebo aspoň ne zadarmo. V rámci sebereflexe jim Klaus vzkázal, že demokracie se pozná i podle toho, že si občané nepletou, kdy mají chodit k volbám: vždy jednou za čtyři roky. Mimochodem nebyl daleko od pravdy. Patetičtější typy jako Igor Chaun či Monika Pajerová opravdu nemají rozhodovat o tom, kdo bude vládnout.
Což nás vede k posledním krajským a senátním volbám. Fakt chce i Klaus, zastánce ústavnosti, skočit na podvod Jiřího Paroubka s referendem o vládě? Určitě ne, jen se ješitně mstí za zvolení Topolánka svým nástupcem. Sebereflexe v ODS, proč ne? Ostatně v politice neznám hezčí protimluv.
Jinak však řečeno s Klausem: v téhle zemi jsme měli poslední sněmovní volby v roce 2006. Lidé si v nich zvolili premiéra.
