Děti z Lidových novin objevily titulní kauzu: Český olympijský výbor (ČOV) nenechal Amnesty International (AI), aby během fasování výbavy naše olympioniky proškolila o lidských právech v Číně – nebo spíš o jejich neexistenci. Jaká škoda! Osobně jsem od naší výpravy čekal krvavý protikomunistický puč.
„Je podivné, když ČOV brání českým sportovcům debatovat,“ stěžovala si v LN mluvčí AI Eva Dobrovolná. Zajímavé. I čeští sportovci jsou dospělí profesionálové, kteří umějí číst noviny, dívat se na televizi a poslouchat rádio – nebo alespoň většina z nich. Že je Čína v podstatě hnusný režim, dobře vědí i bez debaty s AI. Možná si prostě žádnou debatu neobjednali, jen si přijeli vyfasovat věci. Co jim taky chtěli lidé z AI říkat: jak odzbrojit miliónovou armádu?
Na co si pořád v souvislosti s olympiádou hrajeme? Že je ČOV trafikou starců, kteří se jen potřebují v klidu protlouct k další olympiádě, víme i bez lidských práv. Podobně tak MOV. A co – kromě sportu – čekáme od sportovců? Že při ceremoniálu promluví k tamnímu komunistickému ÚV a soudruzi otevřou vězení? Něco tak ušlechtilého nesvedl ani Lubomír Zaorálek, jenž si to před časem zkoušel na hotelovém pokoji v Severní Koreji. Jestli chceme sportem napravovat diktatury, rovnou ho zrušme; nebo aspoň olympiádu, již pořád bláznivě spojujeme s něčím vznešeným. Sport nic takového neumí.
„Česká republika vysílá své sportovce na olympiádu do země, která hanebně porušuje lidská práva,“ horuje v LN Jaroslav Plesl. „A čeští sportovci by o tom měli být podrobně informováni.“ Skoro jako v pionýrském slibu. Lidská práva hanebně porušují i USA. A co teprve my? Už se bojím venku i vyplivnout žvýkačku. Občas není od věci za něco se prát. Jen bychom to měli dělat na správném místě.
