Navalte peníze!

Navalte peníze!

Navalte peníze!

Petr Novák, trenér rychlobruslařské světové šampiónky Martiny Sáblíkové, má výhružný plán: pokud jemu a jeho svěřenkyni nepostavíme do roku 2010 kvalitní krytou zimní halu, změní Sáblíková občanství a bude závodit za jinou zemi. Proč ne?


Sportovně je jistě Sáblíková, jež se věnuje kromě rychlobruslení i cyklistice, obdivuhodná – už kvůli onomu domácímu trenažéru, na němž doma i v létě jakoby bruslí. Stejně obdivuhodný je ale bohužel i její výběr disciplín: fyzicky nejnáročnější, divácky nejnudnější, komerčně nejhorší. Všimli jste si, kolik lidí chodí na rychlobruslení nebo na cyklistickou časovku? Asi ne, kromě trenérů a rodiny totiž skoro nikoho nezajímají. Kdo by se taky za peníze bavil tím, jak skupinka sedřených žen v legračních kombinézách donekonečna krouží po oválu, až jedna vyhraje? Víc zábavy zažijete i u ženských zápasů v blátě.
Novák už dokonce se stavbou stadionu málem uspěl: prý o tom uvažují ve Velkém Oseku, ale pouze s účastí státu. Kdyby totiž stadion platili i zahraniční sponzoři, diktovali by si podle Nováka podmínky oni, takže by se Sáblíková třeba ani nedostala na led. Sakra! Dlouho jsem neslyšel lepší vtip – jen se tentokrát nesměju. Možná je v tom spiknutí soupeřek.
Novák si určitě spletl letopočet. Podobně vrcholový sport chápali komunisti: ti by klidně postavili zimní halu i na Sahaře, kdyby tam náhodou chtěl hrát hokej syn nějakého lampasáka. Vrcholový sport je zaměstnání jako každé jiné – často jen za lepší peníze. Berme tak i rychlobruslení. Pokud Sáblíková dostatečně zajímá sponzory, ať zaplatí její přípravu oni; pokud ne, zůstaňme na rybníku. Mně taky vláda nekupuje luxusní sedačky jen proto, že jsem v ležení na nich nejlepší. I když: o změně občanství často uvažuji taky. Třeba v Zimbabwe nemusíte vůbec počítat peníze, nemají žádnou cenu.