Chudák Vlastimil Tlustý. Tak dlouho se bije za ODS, až skončí jako její ne-člen. Tedy: vzhledem k tomu, že ODS zatím ještě není ČSSD, takže oficiální poprava trvá, je ne-člen jen mediálně, byť na přání Mirka Topolánka. Ten mu to vzkázal z paluby soukromého tryskáče, snad z radosti z prvních kroků syna Nicolase.
Tlustý jistě není snadné sousto, zvlášť co není ministrem financí. Jako správný komunista nezná politický kompromis, revoluce zprava se musí dělat stejně nelítostně jako zleva. Že občas nemáte ve sněmovně ani polovinu hlasů? Jde o princip! Proto všechna ta legrace ohledně daní, církevních restitucí a nyní i premiérovy rodinné dovolené s kamarády z ODS, jež je vlastně i služební cestou, někdo z hvězdné posádky měl prý mluvit se Silviem Berlusconim. Doufejme, že především o jeho nových vlasech. Šlo především o soukromou cestu, ne?
Topolánek si za veškerou negativní publicitu ohledně politického stylu může sám, nemusí vinit Tlustého. Co se stal premiérem, jako by kopíroval komunistické pohlaváry; sotva se z chudých poměrů vyšplhali až na vrchol moci, začali ze všech stran rychle sklízet její plody. Azyl v lukrativním bytě u přítelkyně za neobálkově velkorysé nájemné, koupě SUV jak z nedělní detektivky na ČT, teď tryskáč. Řekněme, že si letem něco testoval Aleš Řebíček, ministr dopravy. Možná nejrychlejší cestu do Bibione i pro nás ostatní?
Bohužel, pokud jde o nás voliče, otestoval nás i preference vlastní strany Topolánek během necelých dvou let víc než dost. ODS není partaj jako ČSSD, již volí odboráři, bývalí zaměstnanci RaJ a obecně méně šťastní lidé, tedy mix, jenž občas přivře oko, popřípadě obě. ODS vždy sázela na městské vzdělanější lidi, kteří si sem tam taky nějak pomůžou k luxusnímu bytu či autu, ale neradi to vidí u jiných. Zvlášť ne u premiéra.
