Po radnicích Prahy 2,3 a 7, jejichž totalitní politici nám zákazem parkování znemožnili používat auto, táhne do boje proti řidičům i magistrát: za „riskantní“ přestupek půjdeme k psychiatrovi, na psychotesty a na film o nehodách. Myslím, že k psychiatrovi by měli jít pražští politici. A už tam zůstat.
Riskantní přestupek? Samozřejmě, několikrát denně! Kvůli neschopným pražským politikům, jejichž horizont vždy končí vlastním zvolením, riskuju, sotva sednu do auta; že zmizím v jedné z rozkopaných ulic, jež pomalu lemují celé město, protože si někdo najednou vzpomněl na všechny opravy; že mě rozjede přiopilý šofér míchačky, protože se někdo rozhodl prodat každý volný metr investorovi, jenž na něm postaví hotely, kanceláře a předražené byty; anebo že někde vůbec neprojedu, protože tam stojí auto, a policie zrovna kvůli někomu kontroluje parkovací zóny. To není hádanka. Všichni moc dobře víme, o kom mluvím. To je na psychotesty!
Nemám nic proti trestání magorů za volantem ani proti rozumné regulaci dopravy, do níž nikde na světě určitě nepatří téměř absolutní zákaz parkování; omlouvám se, jestli platí v KLDR či v Barmě, jejich HDP na hlavu ale autům zatím moc nenahrává. Pražští politici by nyní místo trestů měli spíš přemýšlet, jak zajistit, aby se i v Praze dalo auto používat, aniž by člověk musel permanentně riskovat. Poslední dobou totiž jízda v jejích ulicích připomíná poslední jízdu Michaela Douglase ve filmu Volný pád. A její konec vůbec nebyl hezký.
Související články:
Bohumil Pečinka: PIONÝŘI SLEPÝCH ULIČEK (Reflex č. 19/2008)
