Tušil jsem to už tehdy před dvěma roky, přestože hysterie médií tvrdila opak: obětí při policejním zákroku během pochodu neonacistů na Palackého náměstí nebyla poslankyně SZ Kateřina Jacques, ale policista Tomáš Čermák. Nyní to osvobozujícím verdiktem stvrdil odvolací soud.
Ten své rozhodnutí zdůvodňuje tím, že Jacques, jež se díky incidentu stala mediální hvězdou, neuposlechla Čermákových výzev, aby si šla svou osobní volební kampaň dělat někam mimo nebezpečí – třeba na prvomájový mítink komunistických důchodců, když už jí leží na srdci extremismus -, tudíž si za svůj méně pohodlný nástup do policejného auta může sama. „Jednání obžalovaného nebylo sice taktické, ale nebylo nezákonné,“ říká soud.
Nebylo taktické? Spíš naopak: bylo víc než taktické. Policista se prostě nelekl dětí s kamerami, které celé směšné extempore sehrané pro média (pamatujte ještě ty pohledy do kamery?) natáčely, a naložil političku do auta úplně stejně, jak ho to naučili ve škole v Hrdlořezích: paži mírně za záda, sklonit hlavu a na zadní sedadlo. Netaktické snad bylo jedině to, že se Čermák vzhledem ke svému intelektu k incidentu vyjadřoval, místo aby si najal nějakého krizového mluvčího, řekněme Petra Dimuna. Ten by mu poradil, že se svým tupým projevem (myslím Čermákovým) nemůže v médiích nikdy mazanou političku porazit a že to za pár tisíc rád udělá za něj.
I když je samozřejmě otázka, kdo nakonec vyhrál doopravdy: politička, již v době incidentu moc neznali ani ve Straně zelených, zatímco dnes ji předseda partaje oslovuje Katuško a sem tam i políbí, nebo policista, jemuž možná vrátí uniformu, ale do smrti bude vypadat jako úplný idiot?
Související články:
J.X. Doležal: OMLUVÍME SE ČERMÁKOVI? (Reflex č. 24/2007)
J.X. Doležal: MŮŽU VÁS ZMLÁTIT, PROSÍM? (Reflex č. 50/2006)
