David Rath, stínový ministr zdravotnictví ČSSD, byl v neděli na Primě oponentem skutečného ministra zdravotnictví, Tomáše Julínka. Nic proti ČSSD – aspoň dokud nevládne. Rath by ale měl dostat oficiální zákaz vstupu do médií, byť za cenu odpuštění třicetikorunového poplatku za návštěvu u psychiatra.
Nebudu nikoho zatěžovat jeho citacemi, pravděpodobně by mi rozhasily textový editor nastavený na průměrný uživatelský intelekt. Nerad, ale klidně tím ČSSD posloužím, Rath je totiž výsměch i jakékoli stínové funkci. Jeho teatrální hodinové vystoupení shrnu do několika jednodušších frází, jež doktor s cukáním levého oka točí v médiích stále dokola – snad i kdybyste se ho náhodou zeptali, jak dospěl k vlastnímu slušnému majetku: rozkrádání státního majetku, rozkrádání státního majetku v režii ODS, tunelování, tunelování, neříkání pravdy, tunelování. Jestli jsem na něco zapomněl, žádám o trestní oznámení.
Buďme upřímní: i demokracie má své meze. Třeba Praha má pro podobné lidi, kteří to s demokracií vlastního chování z různých důvodů přeženou, na území osmého obvodu vyhlášenou ozdravovnu. A dokonce jí šéfuje exministr zdravotnictví z ČSSD! Nebylo by to tedy nic proti ničemu: nyní zavilý odpůrce poplatků u lékaře, jenž je kdysi, když se ještě pokoušel k moci vyvézt na programu ODS, prosazoval, by si zde osobně vyzkoušel pro i proti Julínkovy reformy. V novinách se tomuto žánru říká na vlastní kůži a obvykle celkem dobře poslouží k pochopení určitého problému.
Mediální embargo na Ratha není proti politické svobodě. Naopak, mělo by obecně ozdravný účinek. A to i na ostatní demagogy, jichž není málo ani v jiných politických stranách. Konečně by si politici přestali demokracii plést s hovadskou demagogií, vedle níž vypadá jakýkoli racionální argument jako slabost. Nejrychleji by to určitě vyléčilo předsedu ČSSD Jiřího Paroubka, pionýra demagogů. Médii posedlý politik by si za Ratha rychle našel někoho rozumnějšího, kdo by k reformě skutečně měl co říct.
