O mrtvých jen dobře - a o bláznech zvlášť. Zkusím proto být nanejvýš shovívavý k Barboře Tachecí, exředitelce Radiožurnálu, již dovedlo její nové programové schéma až do Bohnic. A již dal týdeník Instinkt nyní na obálku a udělal s ní velký rozhovor.
Rozhovor začíná celkem shovívavě k nám, zdravým. Tachecí, nafocená v černých brýlích a péřovce, se dokonce pokouší usmívat. Ochotně vypráví o krásném bezčasí v léčebně, až si začnete přát, abyste si tamní mír v duši taky pár dnů vyzkoušeli. Málem zapomenete na tu zlou, chorou ženu z Dobrého rána na ČT, co ještě neskončila, neskončila… A pak to přijde, jako útok od kapesního psíka, co s sebou celebrity nosí na mejdany.
„V první řadě není pravda, že jsem se zhroutila,“ utne mír Tachecí. „Nejsem tady ze svého rozhodnutí, ale proto, že máma a můj přítel viděli, jak mi nesvědčí stav, ve kterém jsem, a poprosili o radu lékaře-odborníky. Kdykoli se musím podřídit nějakému rozhodnutí, snažím se ho nekritizovat…“ Ano: stav, ve kterém Tachecí je. Nesvědčí rozhovorům ani poznámkám, které prý dává dohromady a v nichž chce zmapovat etapu přípravy a rozjezdu nového vysílání Radiožurnálu. Ty totiž hodlá prokládat aktuálními vstupy z bohnické léčebny. „Zatím se mi nejvíc líbí Rádiový svist nad veřejnoprávním hnízdem,“ říká o názvu.
Není vhodné utahovat si z bláznů, nikdy nevíte, kdy se stanete jedním z nich. Největší blázen vlastně ani není Tachecí. Je jím ten, kdo takový rozhovor vymyslí, udělá, a ještě publikuje.
