Předsedu KDU-ČSL Jiřího Čunka naštvala americká zpráva o Jiřím Čunkovi, kdysi křesťanském vicepremiérovi s méně křesťanským pojetím lidských práv a osobního účetnictví. Proto se nyní chystá za americkým velvyslancem v ČR Richardem Graberem. Zkouším si představit, jak taková schůzka asi vypadá.
S trnovou korunou na hlavě a křížem na zádech Čunek zvoní u vstupních dveří ambasády. „Haló, mluví tady někdo česky, sakra? Já neumím anglicky,“ volá do mikrofonu. „Pusťte mě dovnitř!“ „Moment“, ozve se z reproduktoru, načež se dveře otevřou. „Haló, Ričrde,“ zdraví Čunek uvnitř velvyslance a předává mu v kůži vázané desatero. „Nebudu tě dlouho zdržovat, jen pár slov k těm opáleným a úplatkům. Prostě narušovali klima, stejně jako tam u vás. Když teď budou daleko, nebudou nikoho rušit a nebudou se sem vracet a vytvářet komunitu (Čunek pro Aktuálně.cz). Understand? A nezapomeň, že my jsme jim aspoň dali náhradní byty, neděláme tady žádnou Ameriku. Vy když jste je hnali z plantáží, nedali jste jim ani na autobus a pak se divili, že se vrátili zpátky. Takže kdybyste to v té zprávě mohli nějak opravit, plíz. Nakonec všechno najdeš v té kožené knížečce, co jsem ti dal…“
„Pardon?“ ptá se Graber.
„Pardon?“ směje se Čunek. „Hnali jsme je bez pardonu, že na to do smrti nezapomenou! Můžu si odložit tu šaškárnu? Člověk aby ze sebe kvůli televizi pořád dělal idiota…“
„A co ta korupce, George?“ ptá se Graber. „Můžu ti tak říkat?“
„Klidně, jestli pak budeš trochu líp chápat,“ přikyvuje Čunek. „Není to tak, že by neměli důkazy o mé vině, jak chybně píšete, snad protože moc nerozumíte česky. Naopak. Měli důkazy, že o mé vině není dost důkazů, takže je víc důkazů o mé nevině, jestli mi rozumíš, takže mám zatracený právo… Ne? To nevadí. Ale kdybyste mohli nějak opravit i tohle…“
„Nemám to teď u sebe,“ říká Graber. „Ale nějak ti tam prý nesedí příjmy a výdaje, těch druhých je víc nebo co?“
„OK,“ usmívá se Čunek, „vím, kam míříš. Ale tohle je teď stejně jako Amerika svobodná země, jestli mi rozumíš. Nikdo nemá právo… Ne? OK. Nakonec přečti si tu koženou knížečku, co jsem ti dal. Sorry, ale teď už musím zpátky na K3, nebo je to K9? Už ani sám nevím, a to je to všechno jen kvůli mně…“
„OK, George,“ třese mu rukou Graber a ukazuje na trnovou korunu a kříž. „Ale odnes si tu svou šaškárnu.“
„Ba ne, Ričrde,“ usmívá se Čunek ve dveřích. „Nech si to tady, nikdy nevíš, kdy to budeš potřebovat. Jak se jmenuje tam ten u vás? Eliot Špízr? Nebo Špájzr? Nebo Spitzer?“
Související články:
Michal Komárek: I AM FUCKING STEAMROLLER (Reflex online, 11. 3. 2008)
