Jen pro lidi

Jen pro lidi

Jen pro lidi

Vždy ocením, když politik umí jít příkladem. Třeba když předseda levicové strany vede řádně pravicový život, viz Jiří Paroubek; nebo když šéf lidovců dělá vše proto, aby skončil v pekle, viz Jiří Čunek; anebo když premiér Mirek Topolánek bojuje za deregulaci nájemného a sám si užívá plody regulace.


Tedy - abych sám sebe neshodil do novinářské žumpy a nemusel se jít kát na Topolánkův pravidelný mediální kartáč: premiér si na pražském Starém Městě užívá plody regulace v hezkém, prostorném bytě své – a teď mám lingvisticko-etický problém, jak ji pojmenovat – partajní kolegyně Lucie Talmanové, ve volném čase též matky jeho mimomanželského syna. Vzato striktně eticky tak samozřejmě nemůže za to, že nájem za byt, který si Talmanová pronajala od města před osmi roky a od té doby platí stejnou částku, činí zhruba polovinu dnešního komerčního nájmu. Jak premiéra znám, určitě každý večer Talmanové připomíná: Lucie, takhle to dál nejde, podívej se do našeho programu: už za dva roky budou lidi platit za garsonku na Čerňáku tolik co my tady za čtyři místnosti!
Nebudu spekulovat o tom, že si místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za ODS s platem málo pod sto tisíc korun měsíčně byt pronajala od radnice v rukou stejné strany; věřme v tajemství zalepených obálek, nakonec žijeme v poctivé zemi. Horší je, že si sama pro sebe zajistila přesně to, proti čemu její strana celá léta tak vehementně bojuje: regulaci nájemného, navíc v nejlukrativnější části města.
Před časem, kdy Česko ještě kormidloval Stanislav Gross, jenž měl taky menší bytový problém, takže ho nejen Mirek Topolánek rád tepal, jsem šel po ulici za dvěma muži, které nebudu jmenovat, protože je neznám. Bavili se zhruba o tom, že politici jsou všichni svině, někteří jen – třeba Topolánek – trochu slušnější. To bylo zhruba tehdy.