Nikdy jsem se netajil obdivem k Jiřímu Paroubkovi, vždy mi připomínal exempláře v exotickém pavilonu zoo: velmi fyzický a zlý, agresivně dorážející na publikum. Hoďte mu sušenku a sežere i mříž. Měl by se však mít na pozoru. Pomalu ho zastiňuje dosavadní fámulus, sotva třicátník Michal Hašek.
Nebyly to jen nedělní Otázky Václava Moravce, kde Hašek exceloval v demagogii ohledně všeho, čeho byly zdi studia svědkem, co mi připomnělo, že předseda poslaneckého klubu ČSSD nebezpečně přerůstá svého velkého učitele; s děsivou hrůzou i perverzním obdivem jej sleduju už déle. Nikdy nechybí po Paroubkově boku, nikdy neváhá ještě přitlačit na pilu. Snad jako pojistku, aby šéf věděl, kdo ho podpírá. Média ho za to milují a on za to miluje média.
Svým způsobem je budoucí hlava ČSSD – a díky Moravě jednou určitě i nás všech - ještě nebezpečnější než Paroubek: nižší inteligenci maskuje zaslepeností, méně šarmu svazáckou seriózností, argumentační deficit lhaním. Je dokonce ještě nebezpečnější než David Rath: lidé, kteří z různých patologických důvodů stále potřebují v politice někomu věřit, v něm hned nemusí vidět tajtrlíka s cukajícím okem. Hodinu se dokáže v televizi ovládat a tvářit se, že mu doopravdy nejde o sebe.
Jestli Moravce mučí hrůzné politické sny, určitě v jednom z nich vystupuje buclatý mladík z Moravy jménem Hašek: coby předseda komise moderátorovi sděluje, že lid rozhodl, že jako moderátor skončil. Tak nějak si totiž Hašek představuje svou průzkumovou politiku lidu. Co až se ale jednou lidí (pro ČSSD příznačně lidu) někdo zeptá, jestli chtějí chleba zadarmo? Vidím Haška, jak se znárodňovacím dekretem objíždí pekárny.
