Čím víc zpráv vidím o Kosovu, tím víc mě Srbové přesvědčují, že o ně museli přijít. V Bělehradě jako by pořád psali rok 1991. Otázka ale je, o co vlastně přišli? Každý normální národ by v jejich situaci slavil: zbavili se chudé provincie, kde je skoro všichni nenávidí a kde utrpěli nejhorší porážku. Ne tak Srbové.
Něco s nimi musí být špatně. Ani my Češi, mistři sebeklamu, bratrovražd a hrdinných porážek, neumíme být tak patetičtí jako Srbové. Svou státnost sice odvozujeme od vousáče propíchnutého před kostelem, i tento den jsme ale dokázali chytře využít ve svůj prospěch: dali jsme si volno a chlastáme. To samé děláváme i na jiného vousáče, pro změnu upáleného někde na německo-švýcarské hranici - jen jsme si na to dali dva dny! Nikdo z nás neleze do tanku. A nelezeme do něj dokonce ani v srpnu, kdy bychom měli dobrý důvod. Ne tak Srbové.
Každý rok tvrdohlavě slaví vlastní historický debakl na Kosovském poli v roce 1389. A to ze stejného místa znovu prchali už v roce 1690! Ani to jim nestačí.
Ano, Kosovo, jehož obyvatelstvo tvoří z více než devadesáti procent Albánci, ovládá mafie obchodující se vším od drog až po zbraně. Jeho premiér, někdejší polovojenský vůdce, si jisté období svého života radši nepíše do životopisu. No a co. Vzpomeňte si na to pokaždé, když si v klubu dáváte na WC lajnu. Navíc zhruba to samé můžete říct o Srbsku.
Otázka tedy je, jestli věříte, že Kosovo může spíš civilizovat EU, nebo Srbsko. Jestli věříte v to druhé, dejte si klidně ještě jednu lajnu.
Související články:
Petr Holec: NESKUTEČNÝ KLAUS (Reflex online 18. 2. 2008)
