O tlustých kocourech

O tlustých kocourech

O tlustých kocourech

V podstatě nejsem závistivý člověk. Nebo aspoň pokud nejde o mé známé, kolegy a příbuzné. I proto by mě nechalo chladným oněch 677 miliónů korun, které si do svého hezkého životopisu připíše jako motivační odměnu šéf firmy ČEZ, stejně jako já starý Martin Roman. Nebýt ovšem jednoho sloupku v LN.

V podstatě nejsem závistivý člověk. Nebo aspoň pokud nejde o mé známé, kolegy a příbuzné. I proto by mě nechalo chladným oněch 677 miliónů korun, které si do svého hezkého životopisu připíše jako motivační odměnu šéf firmy ČEZ, stejně jako já starý Martin Roman. Nebýt ovšem jednoho sloupku v LN.
Jeho autor František Bouc píše, že „výše odměn pro manažery ČEZ je opravdu ojedinělá, avšak není navázána na zdražování elektřiny. Cena se totiž tvoří výlučně na energetické burze, na kterou nemají vliv manažeři ČEZ, ale stav poptávky a nabídky, tedy naše spotřeba.“ Nikdy jsem neměl vysoké mínění o novinářích, nakonec jsem jedním z nich. Vždycky jsem ale přinejmenším věřil, že by aspoň v hlavních denících mělo existovat něco jako únosný práh stupidity – nepřekročitelný pro žádného autora. Bouc ho překročil asi šestkrát. Nebo si snad umí představit, jak někdo platí enormní sumy za akcie firmy, jež bude svůj produkt brzy rozdávat zdarma?
Samozřejmě že výše odměn manažerů ČEZ je navázána na zdražování elektřiny – ať současné, či budoucí; od něj se pak odráží i cena akcií ČEZ, tedy i výše odměn managementu. Navíc nejde ani tak o naši vlastní spotřebu jako o spotřebu globální. K tomu všemu je nutné dodat, že energetické giganty jako ČEZ nefungují v běžném tržním prostředí. ČEZ je polostátní podnik fungující v polostátním monopolním prostředí utvářeném do určité míry státní energetickou koncepcí. Díky této perverzní kombinaci tak firmu řídí svými zákony i stát, jenž si pak díky závratným ziskům vybírá i dividendu. Nepočítejme proto šéfy typu Romana do běžné kategorie bohatých šéfů, tzv. tlustých kocourů. Jakkoli může umět jisté věci i řídit – a teď nemyslím rychlé auto.
Ano, manažerům ČEZ se opravdu „poštěstilo dostat se ve správný čas na správné místo“, jak píše Bouc. Nic proti tomu, i to je demokracie. Ve srovnání s většinou z nás, kterým se poštěstí strávit celý život na nesprávném místě, je to ovšem jejich jediná výjimečnost.



Související články:

Milan Šíma: PŘEPLACENÝ MANAŽER? (Rozhovor s Martinem Romanem v rubrice Bez obalu, Reflex č. 28/2007)