Podle Václava Havla prý už nemáme blbou náladu jako před deseti lety, kdy o ní mluvil ve svých Hovorech z Lán. „Společnost už dokáže žít nezávisle na vládním dění,“ řekl nyní bývalý prezident v rozhovoru pro Radiožurnál. Fakt?
Snad - pokud se zabarikádujete v bytě. Jenže ani tak politice neutečete: budete platit určité daně, určitý nájem nebo určitou hypotéku; když ne, zavřou vás, vyhodí na ulici nebo aspoň provedou vašim starým rodičům exekuci televize. Život každého z nás se až příliš odvíjí od toho, kdo zrovna vládne, což se odvíjí od toho, komu lidé dali nejvíc hlasů, což se – ačkoli jsme si to před osmnácti lety na Letné ještě nemysleli - odvíjí od toho, kdo byl před volbami menší pedofil nebo si méně volal s Františkem Mrázkem. Představte si dnes tu náladu, kdyby se i Jiří Paroubek dokázal aspoň před volbami v televizi chovat jako civilizovaný člověk - a dostal víc hlasů. Vojtěch Filip by byl vicepremiérem a ministrem vnitra.
Lepší to ale bohužel není ani pokud jde o zábavnější znaky politiky – různé skandály. Vlastně to před deseti lety bývala mnohem větší legrace: Stanislav Gross byl stále ještě (i Havlovým) nadějným politickým dítětem, které teprve pozná svého opravdového strýce; Jiří Čunek stále ještě koketoval s profesí údržbáře, i když milióny ukládal už tehdy; Matěj Stropnický místo do zahraniční politiky mluvil s plyšáky. Jen si nejsem jist, kde tehdy pobýval Viktor Kožený. V Londýně? V Aspenu? Nevadí. Nebyla to i tak krásná doba?
„Občanská společnost je už do té míry rozvinutá, že politické změny, změny vlád a vládní skandály nemůže odskákat,“ myslí si Havel. Možná myslí, že ne natolik, aby zase bydlel ve vězení. Jinak to ale musí být víc než blbá nálada, co vede těsnou polovinu lidí k tomu, že volí Paroubka s Filipem. Přece nejsou tak hloupí.
