Vím, že je perverzní číst si zrovna sedmnáctého listopadu prohlášení výkonného výboru KSČM, ale nemůžu si pomoct. Tečou mi slzy stejně jako u Hutkova Ježíška. Podle našich komunistů zůstaly ideály z roku 1989 v mnohém nenaplněny a zapomenuty. Prý se taky poučili z chyb první formy socialismu. A nejen to.
Podle KSČM byl rok 1989 studentským protestem proti deficitu demokracie a změny, které následovaly, vedly k rozšíření formálních demokratických svobod, ale i k restauraci nerovné a nespravedlivé společnosti. Hmmm. Jako by skrz hezká slova promlouvala bachařská tvář bolševického předsedy Vojtěcha Filipa, hnusného demagoga. Nenaplněné ideály, formální demokratické změny a restaurace nerovné společnosti?
Pravda, jeden nenaplněný ideál z roku 1989 vlastně mám: komunisté stále dýchají stejný vzduch jako já. Přičítám to prostě tomu, že mi tehdy bylo dvacet a ve dvaceti má člověk být naivní idiot. Ale formální demokratické změny? Kdyby někdejší ekonomicky, politicky i morálně zbankrotované zemi před lety stačily formální demokratické změny, komunista Filip by dnes skoro nepředsedal sněmovně, ale normálně pracoval. Nebýt nutné privatizace a méně nutného velkého zhasnutí, nikdo by dnes nevěřil jeho žvástům. A ještě k restauraci nerovné společnosti: rovná společnost není ta, kde jsou si všichni víceméně rovni v bídě; to je komunistická společnost. Rovná společnost je ta, kde jsou si všichni nerovní. Kdo by si taky chtěl být rovný třeba s Filipem?
S komunisty je vůbec sranda. Na kontě milióny mrtvých, přesto ale mají drzost vydávat prohlášení sedmnáctého listopadu, tedy zhruba ve svátek začátku konce jejich teroru. Kdyby byli jen zticha a aspoň na tenhle den zmizeli z našeho světa. Ne. Jen doufejme, že ona první forma socialismu byla i poslední. Tu druhou si radši nechci ani představovat.
