Bude to dobrý

Bude to dobrý

Bude to dobrý

Mirek Topolánek musí poslední dobou procházet magickým rájem se záhadnými plody optimismu: Lucie, Nicolas, Volvo a do deseti let Česko jako jedna z nejbohatších zemí Evropy. Proč ne. Jen doufám, že za bohatstvím nepůjdeme Grossovou stezkou. Navíc teď premiér snad doopravdy i věří, že parlamentní prezidentská volba je důstojná, tudíž je proti volbě přímé.


Ne, parlamentní prezidentská volba není důstojná. Snad by i mohla být, nebýt našeho parlamentu. Právě kvůli němu se vlastně zatím ani žádná skutečná volba – tedy výběr jednoho z několika kandidátů, ne z Václava Klause – stále nechystá. Václav Pačes, Jan Švejnar, Petr Pithart, ti všichni to radši vzdali ještě dřív, než je kterákoli strana ještě víc ponížila oficiální kandidaturou; bůhvíproč se stále ztrapňuje už jen Jiří Dientsbier. Ne že by se na kterémkoli z nich shodla byť jediná strana. Dokonce i velký mág politického blufu Jiří Paroubek nyní přiznal, že kromě standardního hraní si na premiéra a příliš mnoha splátek za byty a auta nemá v rukávě vůbec nic. Tedy abych mu nekřivdil: prostě řekl, že nikdy nic takového nesliboval.
Ne že by přímá volba byla o moc důstojnější. Ostatně právě z parlamentních voleb víme, že nic takového v politice neexistuje. Je tu ale malý rozdíl: lidmi volený kandidát, jenž volbu nebere pouze jako rozmarný vtip, prostě musí jednou oficiálně oznámit, že kandiduje. Načež by měl taky říct proč. Jistě bychom slyšeli spoustu šíleností od naslouchání lidem až po naslouchání Ladislavu Jaklovi. Aspoň něco. Nyní s hrůzou slyšíme jen o naslouchání ČSSD, KDU-ČSL, SZ a KSČM, což je ještě za představou Jaroslava Bureše, který kvůli prezidentství leštil v montérkách embéčko.