Prezident Václav Klaus, pro hradní podřízené Docent inženýr, se chystá do New Yorku, konkrétně do OSN. K boji se změnou klimatu chce i světovým hlavounům říct, co říká nám doma, když prohraje nějaký spor: je ohrožena demokracie. Podle Martina Bursíka je naopak Klausovými pitomostmi ohrožena naše ambice být nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. Pěkná katastrofa.
Nejdřív ke Klausovi: co se zavřel ve studovně na Hradě, je ohrožena demokracie vždy, když není po jeho – třeba když prohraje v tenise. Nechme ho o tom klidně promluvit i v OSN, nakonec kde jinde? Nejdražší kecárna světa s tím má velmi bohatou zkušenost: šedesát let tady největší řezníci obviňují z ohrožení demokracie demokratický svět, načež si dojedou nakoupit na 5. avenue. Klaus má navíc svým způsobem pravdu: zelené lobby jde v podstatě o to samé co tradiční průmyslové lobby: o peníze. Jen se u toho tváří vlídněji a místo nakyslého smogu nám občas daruje velký koncert. Čímž vůbec nechci říct, že necítím, když mají v Litvínově horší den, na rozdíl od prezidenta.
A Bursíkův argument, že Klaus v OSN jako prezident ohrozí naši šanci stát se nestálým členem Rady bezpečnosti? Hmmm. Dívám se na historický seznam nestálých členů a vidím země jako Bělorusko, Angola, Bangladéš. Vidím dokonce i komunistické Československo a ranou Českou republiku. Nic k závidění. Hned vedle vidím země, které nestálými členy nikdy nebyly: Lucembursko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko. Dodnes se z toho vzpamatovávají.
