Na ČT sleduju přímý přenos z hradní slavnosti k 70. výročí Masarykova úmrtí, a žaludkem mi lomcují bolavé stahy. Zaprvé ve Španělském sále vidím masitou tvář předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, jehož zvrácená ideologie kdysi pohřbila veškerý Masarykův demokratický odkaz. Zadruhé nevěřím svým uším.
Na ČT sleduju přímý přenos z hradní slavnosti k 70. výročí Masarykova úmrtí a žaludkem mi lomcují bolavé stahy. Zaprvé ve Španělském sále vidím masitou tvář předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, jehož zvrácená ideologie kdysi pohřbila veškerý Masarykův demokratický odkaz. Zadruhé nevěřím svým uším.
Jako první mluví prezident Václav Klaus - a prvních pár minut se i drží. Žádný odkaz na vlastní hovory s Petrem Hájkem, ani slovo o ohrožení Masarykova odkazu v souvislosti s Jaroslavem Burešem. Jenže pak to muselo přijít. Masaryk a EU, tedy Masaryk a oslí můstek k EU; tyto dvě instituce se samozřejmě o dvacet let minuly (myšleno úmrtí a zevrubný zrod), takže T. G. M. nestačil protestovat proti evropanství, jak by si Klaus přál. Spíš naopak: za práva mnohých národů se zasazoval. A ještěže nadšený jezdec jízdy na koni nestačil protestovat proti snižování emisí. Vsadím se, že by dnes Ladislav Jakl do sálu foukal oblaka zplodin, aby se jeho velký guru mohl od pultíku zeptat: Livie, cítí snad někdo v sále nějaké znečištění?
Velké znečištění – a nejen Španělského sálu – jsem ucítil během Topolánkovy řečnické mise. Premiéra jistě nikdo nepodezřívá z nebezpečného IQ, přesto: odrazit se od toho, že statečný Masaryk „nebyl mužem zkratky“, až k vlastním problémům s médii? Málem slyším Topolánka, jak říká: prostě měl koule jako já. Jen je použil pro dobro ostatních. A ještě ke zkratce: celou dobu premiér ani jednou nevyslovil Masarykovo jméno. Vystačil si s T.G.M. Teď samozřejmě trochu topolánkovatím. To ten žaludek.
Ostudnou pětiminutovku sněmovního předsedy Miloslava Vlčka, jenž má jisté – zdaleka nejen intonační - problémy s veřejným předčítáním (dobře ho chápu) myšlenek Miloslava Vlčka, nebudu rozebírat. Skočit z Masarykova odkazu o respektu parlamentu přímo k vlastnímu odkazu chce velké – víte co. Nedivím se, že se Vlček u pultíku řádně zpotil. Všichni si ještě dobře pamatujeme nejen ostudné hlasování o tzv. Topolánkově reformě. T. G. M. – a promiňte zkratku, opět žaludek – si nic podobného nezaslouží. Ani k výročí smrti.
