Dlouho se mi to nestalo. Surfuji večer televizí – a všude Václav Havel. Málem jsem se lekl, jestli nemám jít zpívat na Letnou, co kdyby. Jenže jsem byl ve Varšavě a v televizi samí rozhořčení Poláci, jimž se nelíbila Havlova rada s předčasnými volbami a pozváním mezinárodních pozorovatelů jejich regulérnosti.
Správně. Poláci měli dost dobrý důvod být rozhořčení: ne však proto, že by to Havel filozoficky přehnal, jak se mu při větších vizích párkrát stalo, ale z přesně opačného důvodu. Místo omlouvání měl ještě dodat, že v zájmu polské demokracie by mezinárodní pozorovatelé měli dohlédnout, aby demokraticky a regulérně nezvítězila žádná jednovaječná dvojčata, agrární nacionalisti či náboženští bigoti, kteří chtějí vlivného člena EU zavést někam do dob inkvizice. Nakonec je dramatik s fantazií, nebo ne? A vžijte se do role státníků. Ti už nějaký čas nevědí, jestli si vypráví sexistické vtipy s polským premiérem nebo prezidentem. Je tohle nějaká demokracie?
Ostatně zakrátko bychom se mohli polských krucifixů dočkat třeba i my, méně vlivný člen EU. Jak totiž víme z vlastního krátkého členství v Unii, žádná národní velmi špatná idea nikdy není tak špatná, aby jednou nevyplula v nadnárodním Bruselu, viz sepisování ústavní preambule. Zatímco mnozí politici chtěli za nenáviděnou práci v prvních větách poděkovat sami sobě, Poláci chtěli dílo, jež nikdo nechtěl číst, hodit na Boha. Ještěže to Svatý syn neviděl. Vsadím se, že by se mu nelíbil ani svět, kde se za dobře míněnou radu musíte omlouvat.
