Připadám si jako během stávky ve Škodě: divné tváře odborářů s ještě divnějšími vzkazy začínají denně vykukovat z televize, opojeni sami sebou. Nejdřív z Václaváku hrozil boss ČMKOS Milan Štěch třicetitisícovou armádou a generální stávkou. Po něm menší boss Jaromír Dušek zhruba vším. Včera odmítl Vít Samek, samolibý muž dementující sám sebe každou druhou větou, penzijní reformu. Ještěže Richard Falbr jezdí spát do Bruselu.
Nechci zpochybňovat právo existence odborů. I v demokratické společnosti či společnosti na tuto formu společenského zřízení aspirující - jako třeba Česko – mají svou roli: hájit zájmy odborářů, jichž je u nás přes půl miliónu. Právo na mléko a rohlík k svačině, přiměřená rekreace, žádné macho vtipy na pracovišti s ženami. Tím by ale Štěch, Dušek i Samek měli končit. Nikdo je nezvolil (kromě Štěcha jako senátora, ani to ale nebyla odborářská volba), aby za nás všechny rozhodovali o daních, zdravotnictví, sociálních dávkách nebo důchodu. Úplně stačí, že jsme si na to zvolili i ČSSD a KSČM. S nimi bychom brzy byli na ulici všichni.
Je legrace – vlastně vůbec není – slyšet Samka mluvit v souvislosti s penzijní reformou o vyspělém trhu práce a holandské úrovni, když to byli právě odboráři se svými věrnými spojenci KSČM a ČSSD, kdo český trh práce obrátili opačným směrem – a teď nechci urážet nikoho na východě. ČT jako televize veřejnoprávní služby by měla odboráře odkázat do jejich žižkovských sálů, kde je mají poslouchat jen ti, co platí příspěvky. Jejich demagogie se s jejím posláním neslučuje. A Mirek Topolánek by měl, až Dušek zastaví vlaky, ukázat trochu větší koule než s Jiřím Čunkem.
