Pražský primátor Pavel Bém se musí smát, tentokrát snad i nenuceně. Nikdo nehraje s českými médii tak chytrou hru jako on. Tedy chytrou: když je někdo stupidní, nemusíte být ani moc chytří, abyste z něj udělali totálního idiota. Stačí si udělat dvouměsíční volno, zapnout kameru a nechat si narůst plnovous.
Média šla po Bémovi od loňských voleb, kdy celou Prahu proměnil na několik týdnů v Bémov – a vyhrál. Kampaň samozřejmě smrděla: především bombastickým rozsahem a cenou, navíc bedlivě tajenou. Primátor sliboval, že cenu zveřejní, pak ale zapomněl. Během vyjednávání o vládě, kdy předseda ODS nevěděl, jestli trávit víc času s Jiřím Paroubkem nebo Lucií Talmanovou, navíc získal image partajního korunního prince, jenž na svého šéfa rád čeká za rohem s otevřenou rybičkou v kapse. Nikdy se do ničeho, co by smrdělo, osobně moc nenamočil, vždy měl ale po ruce menší kritiku – pro jistotu. Nakonec uznal, že Praha funguje i bez něj, a odjel na Mount Everest.
Tím na sebe strhl asi nejvíc hysterie. Novináři nemohli pochopit, že většina politických institucí funguje nejlíp bez politiků, Nova vyčmuchala porušení předvolebního slibu. Po dvou měsících máme primátora zpátky: jako absolutního vítěze, tedy očištěného. Včetně fotek, filmu a oholeného plnovousu. I rádoby seriózní média zjistila, že Bém-hrdina teď prodává líp než Bém-zrádce, a rychle naskočila na pozitivní himálajskou vlnu. Změkla dokonce i Nora Fridrichová, zle rozverná moderátorka ze 168 hodin na ČT. Málem jsme v neděli viděli, jak se při výstupu na Everest koná velká potřeba. Nechci si radši ani představit, co by se dělo, kdyby Bém nahoru nevylezl.
