Ve čtvrtek ráno zapnu ČT a vidím komentátora Týdne Martina Fendrycha, jak s ranně dvojznačným výrazem ve tváři říká, že to premiér Mirek Topolánek dělá dobře, když chce vládní reformu, jíž už kvůli Vlastimilu Tlustému radši neříkáme reforma, protlačit sněmovnou pomocí Miloše Zemana. Možná mi díky ránu něco uniklo. Nebo něco uniklo Fendrychovi.
Ve čtvrtek ráno zapnu ČT a vidím komentátora Týdne Martina Fendrycha, jak s ranně dvojznačným výrazem ve tváři říká, že premiér Mirek Topolánek dělá dobře, když chce vládní reformu, jíž už kvůli Vlastimilu Tlustému radši neříkáme reforma, protlačit sněmovnou s pomocí Miloše Zemana. Možná mi díky ránu něco uniklo. Nebo něco uniklo Fendrychovi.
„Je to celkem logická návštěva. Miloš Zeman má vliv na celou řadu poslanců, v momentě, kdy budu schopen se dohodnout s ním, tak je docela pravděpodobné, že se dohodnu i některými poslanci ČSSD,“ dovysvětlil premiér svůj výlet za expremiérem poté, co v první verzi byla důvodem slivovice. Snad u ní mělo i zůstat, plus chlapská výměna pár tlačenkových bonmotů, které nikdo nechce slyšet. Jsme fakt zemí, kde se letité díry ve státním rozpočtu, zdravotnictví, penzích a vůbec všem, na co jsme kdy dali politikům peníze, a oni si za to doma postavili tobogán, látají návštěvou důchodce z Vysočiny, který pak tátovsky obvolá pár svých partajních sympatizantů a řekne jim, jaké tlačítko mají ve sněmovně mačkat? Taky si přeji nižší daně a mít jednou důchod aspoň na jízdenku na tramvaj, pokud do ní ještě nastoupím. Ne však bulharským stylem – a teď ať mi Bulhaři prominou.
Topolánek to vůbec nedělá dobře. A to od doby, co kvůli reformám vstoupil do této koalice. Lidovci i zelení jsou totiž pro úplně stejné ne-reformy, na jakých se předtím dohodl s Jiřím Paroubkem, jenž zoufale toužil po moci. Rozdíl mezi velkou koalicí ODS s ČSSD a současnou vládní koalicí je pouze ten, že ta první mohla díky sněmovní většině aspoň trochu vládnout, aniž jezdila na Vysočinu. Ta druhá nemůže vůbec nic, viz případ Čunek. A nechoďte na mě s morálkou, ctí a zradou voličů. To v politice skončilo s posledním projevem Václava Havla.
