Mám pro vás překvapení

Když se po loňských vyhraných volbách, jež mu znemožnily sestavit pravicovou, reformní a většinovou vládu, Mirek Topolánek utrhl z orbitu zdravého chování, omlouvali to mnozí tím, že má velký Ostravák tajný plán: pravicovou, reformní vládu bez většiny. Skoro se trefili. Jak ukazuje jeho reforma, máme pravicovou vládu nejen bez většiny, ale i reformy. Snad proto zůstane moje peněženka stejně prázdná a Jiří Čunek vicepremiérem.


Obvyklá politologická teorie je, že levicové strany (ČSSD) volí ti, kteří by volili pravici, kdyby na předvolebních mítincích čepovala víc levného piva. Pravicové strany (ODS) naopak volí ti, kteří se bojí, že víc levného piva znamená míň v jejich peněžence; po výplatě míváme tendenci říkat si střední třída. ODS chce být stranou střední třídy, což neznamená jen falešný dixieland na předvolením mítinku. Znamená to především nižší daně. Z Topolánkovy daňové reformy bohužel cítím víc Lucii Talmanovou než ekonoma: oněch plošných 15 procent je ve skutečnosti 23 procent. Premiér totiž počítá daň ze mzdy, kterou nikdo z nás v životě nevidí, tzv. superhrubé, snad Dalíkova supervýrazu. A co ušetřím, téměř nepřímo zaplatím na vyšším DPH. Výsledek velkého třesku tak připomíná Jiřího Paroubka: velká prázdná bublina.
Nechci shazovat celou reformu, nejen v televizi jde v podstatě správným směrem. Taky vím, že ČSSD je strana, která vždy dokáže, že vláda nemůže nikdy fungovat. A že ODS je strana, která to vždy jen potvrdí. Jen si teď říkám, k čemu je vlastně trucvláda, jejíž premiér nemůže vyrazit ani vicepremiéra s divným smyslem pro humor. A taky kde zůstalo daňové kolečko Vlastimila Tlustého, kvůli kterému je teď exministr financí ODS v opozici i k ODS. Před volbami vypadalo tak dobře!