A co naši chuligáni?

Kapitán naši fotbalové reprezentace Tomáš Rosický, stejně jako zbytek týmu, se prý na Kypr chystal jako na zápas, jaký ještě nezažil. Hmmm. Ne že by z Kypru, jež prohrál 1:6 i se Slováky, šel fotbalový strach. Strach prý měl jít z fotbalových fanoušků, u nichž kluci nevěděli, jak vezmou jejich hotelový „incident“, jak se od soboty oficiálně říká mejdanu dospělých lidí s prostitutkami a jednou bulvární novinářkou, které nikdo nedal.


Ještě jsem chápal, když se média hystericky ptala, jestli se sex s prostitutkami slučuje s dresem reprezentanta. Jak známo, jsou média obvykle plná lidí s přebytkem svazáckého myšlení a deficitem sexu, jedno s kým. Viz jejich denní produkce. Chápal jsem i mediální faleš Karla Brücknera o rezignaci. Něco prostě říct musel. Od trenéra národního týmu se žádá příkladná morálka, takže co jiného než pár holek z eskortu můžete v českém fotbale, nemorálním prostředí prolezlém korupcí, odsoudit? Opravdové kurvy – a teď to myslím striktně metaforicky - určitě ne. Viz Ivan Horník a další.
Ale fotbaloví fandové, kvůli kterým utkání připomínají válku v ulicích, jako arbitr veřejné morálky? Proboha, jen to ne! Vsadím se, že ani všichni reprezentanti z Ujfalušiho pokoje společně nevypijí tolik co jeden průměrný fotbalový fanda za zápas. A přetlak mezi nohama řeší jako běžní zdraví lidé, upuštěním přetlaku mezi nohama. Ne rozmlácením ochozů, aut a vlastních hlav. Jestli můžou fotbaloví fandové někoho soudit, pak leda tak sami sebe.