Boží pohlazení

Jak informovaly LN, „vstoupil“ kardinál Miloslav Vlk do rodinné krize premiéra Mirka Topolánka. Po Lucii Talmanové a Marku Dalíkovi, kteří udělali ze vztahu dvou dospělých lidí, náhodou čelných politiků, pohádku pro předškoláky, bylo načase. Na svém webu se kardinál ptá, jak může být věrohodný vládní program péče o rodinu a její upevnění, když sám premiér neví, kam má chodit spát a jakou rodinu upevňovat.


Zajímavá otázka, přinejmenším pro bytový seminář jehovistů. Nechci si dělat z kardinála legraci, na to je příliš vlídným člověkem. Považovat ale jakýkoli vládní program za politickou lekci z morálky, když je zhruba každý politik kromě Sváti Karáska nemorální, je jako domnívat se, že Lucie Talmanová otěhotněla jako biblická panna během hlasování o rozpočtu. Péči o rodinu a její upevnění musí mít v programu každá partaj. Jinak by totiž mohlo někoho na Nově před volbami napadnout, jestli její předseda není homosexuál. Učení, s nímž padá katolická církev, jistě není ukázkou vyšší logiky, nicméně i kardinál by měl vědět, že péčí o rodinu se v demokratické politice myslí především legislativní, potažmo finanční péče; nikoli kontrola toho, kam kdo chodí v padesáti letech spát. I když je samozřejmě hezké, když chodí domů spát i tatínek. Zvlášť když je premiér.
Konfrontovat politiky s vlastním pokrytectvím je jistě záslužná činnost. Bývá ale trochu problém, když se do toho veřejně pustí prominentní zástupce instituce, která na pokrytectví stojí. A nejde jen o homosexualitu, již katolická církev považuje za úchylku, přestože tolik ministrantů nemá na ministrování nejlepší vzpomínky. Hlásat pravdu a lásku, když i tolik božích služebníků za každého režimu morálně zhřešilo, vyžaduje velkou dávku – pokrytectví?