„Budeme hledat konstruktivní poslance, kteří by umožnili silnou, stabilní a hluboce proreformní vládu.“ Slova bohužel nepatří Jiřímu Paroubkovi, který si takhle představoval silnou a stabilní vládu celé léto. Řekl je Pavel Bém, první místopředseda ODS, jenž tak vysvětlil, proč posílají ČSSD někam. ODS za to patří osmé patro v pekle, těsně nad vynálezcem pánské podramenní tašky.
Všichni si totiž pamatujeme, čím ODS tak dlouho vysvětlovala, proč pro vládu hledá širší shodu všech demokratických stran. Každý – a teď do toho výjimečně počítám i Marka Dalíka, který má za obratem stát – ví, že žádná silná, stabilní a hluboce proreformní vláda, jíž se ODS ráda prsí, nikdy nemůže viset na (z)vůli tzv. konstruktivních poslanců, u nichž nikdy nevíte, s jakým politickým přesvědčením se kromě kocoviny probudí. Navíc při sněmovním patu. Oprášením projektu menšinové vlády premiér – a teď nevím jestli nastupující nebo odstupující, nicméně myslím Mirka Topolánka – zredukoval její smysl na vyslovení důvěry. Rovnou daň, platby u lékaře a školné, tedy smysl každé pravicové vlády, bude zavádět s přesvědčeným levičákem Milošem Melčákem, v němž se na tři hodiny hnulo poslanecké svědomí, takže utekl z klubu ČSSD a podpoří vládu ODS. Tohle nemůže myslet vážně ani Dalík – a teď jsem hodně shovívavý.
Celé léto Topolánek dělal, co mohl, aby se vyhnul nevyhnutelné spolupráci s ČSSD: chtěl vzít do vlády lidovce, ačkoli v Miroslavu Kalouskovi už zrála velká levá. Hodlal dokonce přibrat i Zelené, přestože těm nejlíp sedí role opozičních měničů hradních žárovek. Po půlroce logicky dospěl ke kompromisní spolupráci s Paroubkem, jejímž výsledkem mohlo být, že za každou zamítnutou reformu udělá aspoň polovičatě jinou reformu. Takhle neudělá vůbec nic.
