Můžeme si z ministra zahraničí Alexandra Vondry utahovat, jedno mu ale nelze upřít: po tristní éře Jana Kavana, jenž míval problémy s trezory plné pochybné hotovosti, či Cyrila Svobody, jemuž činila potíže nejen motorika těla, jde po dlouhých letech o ministra, který není ostudou. To se bohužel může zakrátko změnit. ČSSD dostala nápad obsadit teplou židli Lubomírem Zaorálkem.
Bohužel z vlastní praxe víme, jak to dopadá, když začne levicový kecálek Zaorálkova střihu přemýšlet: zakrátko je z toho idea, pak idealismus, po něm ideologie – a nakonec koncentráky. Teď samozřejmě trochu přeháním, je to můj džob. Žijeme v EU a ta nemá koncentráky už přes půlstoletí ráda - pokud nejsou mimo její území. V případě ministra zahraničí, jímž nás chce Jiří Paroubek zřejmě ztrestat za svůj gottwaldovský projev, by to skončilo jen českou zahraniční politikou. Vsadím se, že první Zaorálkova zahraniční cesta by vedla k jeho přátelům do Palestiny, druhá do Severní Koreje, jejíhož perverzního vůdce chce napravovat dárky.
To by mohl být problém. V Palestině je v oblibě Hamás, v EU i USA považovaný za teroristickou organizaci s velmi špatnými idejemi. Co si začala hrát s jádrem a raketami, které jí občas ulétnou za hranice, není na tom Severní Korea o moc líp. Teď si radši jen představuju, co by se mohlo stát, až by si náš nový ministr zahraniční potřásl s podobnými lidmi rukou, a byla u toho nedejbůh CNN. V Bílém domě totiž sedí jiný ideolog, jenž má plné ruce práce v Iráku, z nějž by boj proti terorismu rád přenesl jinam. Kdysi prohlásil, že všechny, co jakkoli podporují teroristy, vyčoudí z děr. Nechci si radši ani představovat, až se jednou ráno na brífinku svých generálů zeptá: koho vyčoudíme teď?
