Pokaždé, když v rádiu slyším dramatický hlas Aloise Švehlíka propagující domácí výrobky KLASA, udělá se mi šoufl. Stále vidím billboardy, které tuhle národní kampaň doprovází. Bez legrace je na nich vše, kvůli čemu patříme k tlouštíkům, jimž stávkují chuťové buňky a rakovina žere tlusté střevo: opocené uzeniny, mdlé sýry a nejnudnější pečivo na světě. Takhle propaguje Státní zemědělský a intervenční fond české zemědělství.
Dlouho jsem si myslel, že jde o ironický žert, něco jako falešní sobi. Že nám chce někdo osvícený, kdo přejel hranice země, aniž by se v zahraniční týden stravoval z vlastních zásob, humornou formou ukázat, jak nechutní gurmáni jsme. A že mají z velké části pravdu ti, kdo považují českou kuchyni za gastronomický skandál. Jenže pak mi to nedalo a mrknul jsem na eklasa.cz. Fakt nejde o žert. Ocenění Klasa – a teď tohle slovo zneužívám – dostalo už 1295 potravin od 196 českých i moravských výrobců! Patří mezi ně i babiččino listové těsto či aspik s kuřecím masem. Chybí snad jen aspik s lovečákem.
Jen tuším, jací lidé sedí na ministerstvu zemědělství, které označení Klasa uděluje „kvalitním domácím potravinám“ už od roku 2003. Každopádně bych jim doporučil screening zažívacího traktu a povinný výlet na západ od našich hranic za peníze nás daňových poplatníků. To proto, aby neškudlili eura a zjistili, jak mají vypadat a chutnat opravdové zemědělské výrobky. Možná by pak označení Klasa nezískalo 1295 potravin od 196 výrobců, ale jen ty, co se dají i jíst. A možná by pak z Česka neutíkali provozovatelé hypermarketů, kteří chtějí zákazníkům nabídnout něco víc než domácí opocenou imitaci a rohlíky.
