Ministerstvo školství a Antidopingový výbor mají nápad: zakázat nabízení, prodej, výrobu a přechovávání podpůrných prostředků obecně známých ve sportu jako doping, netrestné ponechat pouze jejich užívání. Skvělé, osvětu by mohl dělat třeba cyklista Floyd Landis! Trochu za tím cítím rukopis Jiřího Vacka, falešného inženýra a protidrogového fanatika, jehož odkazu se dodnes nemůžou zbavit bratři z KDU-ČSL. Samozřejmě že jde o zcela nejhorší a nejpokrytečtější způsob, jak čelit dopingu.
Proč? Protože přesně kopíruje zcela nefunkční represivní způsob, jakým se politici léta snaží čelit méně sportovním drogám jako extáze, marihuana či kokain, jimiž se o občas o víkendu snažíme své výkony vylepšit my. Pamatujete si ještě na legrační zákon o množství větším než malém? Výsledkem podobných paskvilů je jen rozsáhlý černý trh, pár menších ryb ve vězení a v podstatě stejná konzumace. Přestaňme si konečně nalhávat, že lze doping potřít. Nelze - stejně jako drogy. V podstatě jde o naše vyhozené peníze, jež bychom mohli jinak svěřit třeba Zdeňku Škromachovi. Navíc jsme to vlastně my - prostřednictvím sponzorů a televize -, kdo chce od sportovců stále nadlidštější výkony, kterých nemůžou bez dopingu dosáhnout.
Jestli se lze v případě dopingu nějak poučit z marného boje proti drogám, pak jeho legalizací. Dva hlavní argumenty proti ní totiž mluví spíš za ní. První, že je doping nefér, je v době, kdy se po každém menším závodě vracejí medaile a ruší rekordy, zcela mimo. Dopují téměř všichni a legalizace naopak svým způsobem férovosti pomůže: budou moct dopovat úplně všichni. Druhým argumentem proti dopingu je, že sportovcům ničí zdraví. Některé prostředky prokazatelně, jiné méně, další ne. U mnohých to ani nevíme, protože je nelze kvůli zákazu dlouhodoběji testovat. Legalizace by to umožnila. A sport? Nebyl by o nic špinavější ani čistší než dnes.
