Policejní prezident Vladislav Husák má nápad, na policajta ne úplně špatný: na kvalitnější části našich dálnic, v podstatě tedy na pár kilometrech, které opraváři ještě nezredukovali na okresky s šedesátkou, bychom měli jezdit rychleji než povolenou stotřicítkou, možná i bez omezení jako v Německu. „Moderní komunikace, moderní vozidla a samozřejmě zkušený řidič tu stošedesátku stosedmdesátku naprosto bez problémů zvládne,“ prohlásil.
Proč ne. Stotřicítka, jíž většina současných aut jede na trojku, je pokrytectví. Dálniční limit znovu nedodržuje ani většina uvědomělejších řidičů, kteří v červenci dočasně zpomalili kvůli bodům, vyšším pokutám a nebezpečným pravomocím policie, jež si teď není úplně jistá, jak přesně vlastně rychlost měří. Nakonec zkušenosti z Německa ukazují, že nezabíjí absolutní rychlost, ale nepřiměřená rychlost. Neboli nepřiměřená psychická pohoda spousty českých řidičů, kteří stále věří, že v bazarovém BMW s převodovkou z moskviče projedou zatáčku jako ve ferrari. Pokud bychom měli rychlost zvýšit, případně zcela uvolnit, měli by všichni řidiči složit psychotesty. Každý, komu by ujelo, že se kdy motal kolem čipu svého motoru nebo má místo zadních sedadel reproduktory, by nesměl za bránu dopravního hřiště. Naše dálnice by se hned příjemně uvolnily.
Husákova výzva má i politický podtext. Jak víme, policejní prezident, toho času bez řidičáku, bez problémů zvládne i stodevadesátku - bohužel tam, kde není. Legrační. Dokud se neukázalo, že vyvolení politici a státní zaměstnanci na dopravní předpisy zcela kašlou, protože jsou buď nad nimi, nebo do práce i z práce létají, nenapadlo nikoho z nich o něčem podobném mluvit. Důvod je samozřejmě prostý: dosud šlo jen o nás, obyčejné lidi.
