Radka Kafková, členka představenstva státní České konsolidační agentury (ČKA), jež si jen v loňském roce přišla na víc než pět miliónů korun, takže by nad statisícovými drobky do vlastní kapsy mohla mít profesionální nadhled, měla za úplatek a pod cenou prodávat agenturní pohledávky. Tento týden ji proto zatkla a z korupce obvinila policie. Před necelým půlrokem zmizela ze stejné agentury do Švýcarska půlmiliarda korun, kterou si tam na přilepšenou poslal jeden z manažerů...
- zřejmě kvůli lepšímu vzduchu a luxovaným chodníkům. „Není to systémová chyba, jedná se o selhání jednotlivce,“ komentoval oba případy šéf ČKA Zdeněk Čáp.
Závidím Čápovi, že neztrácí ani v podobném svinčíku velkorysou perspektivu šéfa, jehož nerozhodí dva ztracené hřebíky. Jen doufám, že v agentuře nedojde, ještě než sama sebe příští rok zruší, k tolika selháním jednotlivce, kolik má zaměstnanců. Protože pak už by tam nezbyl nikdo, kdo by měl koule přijít v hlavním čase do televize, seriózně se zatvářit do kamery a systémově z úst vypustit něco tak stupidního. Samozřejmě že měl Čáp dávno letět – a teď nemyslím Bahamy. Jen pro systémový pořádek.
Šéf ČKA ovšem nemá máslo na hlavě sám. Gramatické problémy při vysvětlování podobných průšvihů, kvůli jakým byste se v privátní sféře styděli hledat práci ve stejném oboru, má systémově celá státní správa i firmy, včetně politiků. Ti si na rozdíl od státních šéfů zase oblíbili v podobných situacích slovo standardní. Za posledních patnáct let dokonce natolik, že kdykoli ho slyším v televizi, zalézám pod sedačku. Standardními se totiž v naší vrcholné politice staly všechny průšvihy, které pro většinu z nás bývají nestandardní: schůzky na letišti kvůli pěti českým na stole. Posílání dolarů do Ghany přes matčino konto. Půjčky na byty. Přitom by stačilo tak málo. Jeden jazykový lektor by státním zaměstnancům i politikům systémově a standardně vysvětlil, co tahle dvě slova znamenají.
